2.kapitola

19. srpna 2008 v 20:35 | Anusz |  Osudové pouto
Čusky lidi!!!
Tak, tady máte další pokráčko k nové povídce. Snad se vám bude líbit..
komentujte, přehlížejte chyby a pa...

Probudila jsem se časně ráno. Vstala jsem z postele a zašla do koupelny. Když jsem vyšla začala jsem se oblékat. Na sebe jsem si vzala tmavé rifle a černé tričko s nápisem. Nikdy jsem moc nedbala na úpravu svého zevnějšku. Neposlušné kudrliny jsem sepnula sponou a řasy jsem si natřela řasenkou a dál jsem to už kašlala. Sbalila jsem si do školní tašky pergameny, pero a nějaké učebnice.
"Kam jdeš?" vyštěkla na mě právě probuzená Jessica. Otočila jsem se.
"No, já jdu už na snídani," řekla jsem popravdě.
"Cože? Tak brzy? Seš blázen nebo co?" vyjela na mě.
" Je to moje věc, tak nevím, o co ti jde. Jdi spát a mě nech na pokoji," hodila jsem po ní vražedná pohled. Vyjeveně na mě vykulila oči a hned si hleděla svého. Sama sebe jsem překvapila. Vím, že to nebudu mít ve Zmijzelu lehké, ale musím to zvládnout. Snad, nejlepší bude, když se budu všem stranit a nebudu nikoho provokovat. Snad mě nechají být a půjdou si za svým. A taky snad mi pomůže to, z jaké jsem rodiny. Nevím, jestli by si někdo dovolil na dceru Devreauxe.
Pomalu jsem otevřela dveře a vyšla jsem ven do společenky. Na jednom křesle seděl Severus.
"Ahoj," pozdravila jsem ho mile.
Zvedl hlavu a pohoršeně se na mě podíval. "Čau." To slovo jakoby vyplivl. Zaraženě jsem se na něho dívala.
"Myslela jsem, že jsme kamarádi."
Vykulil na mě oči a pak se pousmál. "Ty jsi zvláštní. Asi to tady moc neznáš, co? Ve zmijozelu přátelství neexistuje. Měla by sis to uvědomit, než skončíš na dně, jako někteří z této koleje."
"Aha," pípla jsem a chtěla jsem jít do Velké síně se najíst. Ale vzpomněla jsem si, že si ještě nepamatuju cestu. Jako by to Sev věděl, vstal a přišel ke mně.
"Půjdu tě doprovodit na snídani. Kdoví, kde bych tě potom hledal. V Bradavicích je hodně chodeb, kde ještě nikdo nikdy nebyl. Nepřej si, aby ses tady někdy ztratila," řekl záhadně až mi z toho naskočila husí kůže.
Když jsem snídala, tak přišla pošta. Sovy mi lítaly ad hlavami a pouštěly balíčky s dárky nebo dopisy. U mě taky jeden přistál. Rozbalila jsem dopis a začala jsem číst.
"Draha dcero,
Jsme víc, jak potěšeni, z tvého úspěchu. Jsme na tebe náležitě pyšní a doufáme, že se toho budeš držet. S otcem máme pro tebe překvapení, ale neboj, včas se vše dozvíš.S otcem jsme nadšeni, že si dostala takovou nabídku. Ale jak už jsem řekla, vše se dozvíš, až přijde pravá chvíle, a to nejspíš o v říjnu nebo listopadu.
Zdraví tě, Tvá matka
***
"Jak jsem slyšel od ostatních profesorů, tak k nám na školu přibyla nová studentka. A já mám tu čest ji přivítat právě v mojí koleji," pronesl profesor lektvarů, Horacio Křiklan. "Slečno Devreauxová, jaké byly vaše výsledky v Lekvarech?" zeptal se a mě to překvapilo.
Vstala jsem a odkašlala jsem si. "No, minulý rok jsem měla nad přijatelný," řekla jsem potichu a moje odpověď ho nejspíš nepotěšila. Asi si myslel, že budu pro Lektvary nějaká výhra, ale opak je pravdou. Lektvary mě nejen nebavily, ale ani mi nešly.
"Sedněte si, snad se v mích hodinách budete cítit dobře a probírané učivo vám půjde."
Dívala jsem se na hodiny a v duchu jsem popoháněla ručičku, aby se posouvala rychleji.
"Slečno, vnímáte mě?"
Zatřásla jsem hlavou. "Ehm, promiňte, pane profesore."
"To jste si tedy neudělala nejlepší začátek v Lektvarech," zamračil se a já jsem zrudla. Měl pravdu, sakra. Skončila hodina a já jsem se co nejrychleji zdejchla. Procházela jsem chodbami a o jednu stěnu jsem se vyčerpaně opřela. O tom dopisu jsem pořád musela přemýšlet. Co se tak závažného muselo stát, že mi to řeknou až o Vánocích? Snad to nebude nic, co se mi nebude líbit. Svezla jsem se po kamenné stěně dolů a dala hlavu do dlaní. Hlasitě jsem vdychla. Co všechno se ještě stane, dokud mi nedají pokoj? Ale musela jsem uznat, že jsem mohla dopadnout ještě hůř. Být teď v Nebelvíru, dopadla bych stokrát hůř. Rodiče by mě nenáviděli a nechávávali by mi to sežrat. Teď jsem si aspoň vysloužila nějaký respekt.
"Co tady děláš, zase si se ztratila?" ozvalo se posměšně vedle mě. Hned jsem ten povědomí¨ý hlas poznala. Severu.
"Ne neztratila, jen jsem chtěla být chvíli sama," přiznala jsem. Zvedla jsem se ze studené podlahy a upravila si hábit."Co máme teď?"
"Obranu."
***
Hned po vyučováná jsem se vydala na školní pozemky. Potřebovala jsem nabýt trochu pozitivní energii. A čerství vzduch a chvíli samoty jsem milovala. Potřebovala jsem si všechno promyslet.
V chodbách se to studenty hemžilo, ale z jedné části chodby se ozývalo hlasité povzbuzování a chechtání. Rychle jsem se tam vydala. Odstrkovala jsem studenty, abych viděla, co se tam děje.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Přimrazilo mě to k zemi. Severu ležel-spíše seděl, byl opřený o stěnu a z tváře mu tekla krev. Poslední studenty jsem odstrčila a rychle jsem se k němu rozběhla.
"Merline! Co se ti to stalo?" vykřikla jsem a pomáhala jsem mu vstát.
"Á to je tvoje holka, Srabusi?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se vražedně jsem si je měřila. Jo už vím, kdo to je. Potter a Black
"A kdybych byla, tak do toho vám je hovno," prskla jsem na ně. Když už konečně Sev stál, tak zasténal a svezl se k zemi. Bohužel vzal sebou i mě, protože jsem ho neudržela.
"Holčička umí sprostě, tak to se podívejme," zasmál se Potter. Něco nesrozumitelného jsem zasyčela a pokoušela jsem se ho zase zvednout.
"Tak mi sakra pomozte!" obrátila jsem se ostatní, ale ti jenom stáli a blbě čuměli. "To jsem si mohla myslet," procedila jsem skrz zaťaté zuby. Za chvíli se odněkud vynořila ta dívka s rudými vlasy. Evonsová, nebo tak nějak jsem jmenuje. Rychle ke mně přišla a pomohla mi ho postavit na nohy.
"Jste oba nechutní," zamračila se na ně a už jsme ho odváděli pryč. "Uhněte z cesty!"
Když jsme byli už tam, kde niko nebyl, poděkovala jsem ji.
"Nemáš za co děkovat. Potter s Balckem jsou prasata, oni se nedokážou Severusovi postavit každý sám, vždycky na to musí jít v přesile."
"Aha," řekla jsem jenom. Už jsem to chápala. Na lidech, jako je Sev si lidi dokážou smlsnout. U nás na škole to taky tak někdy fungovalo. Potom jsme se rozloučili a Lily šla do nebelvírské společenky a já jsem se Severusem mířila do zmijozelské. Už mohl trochu chodit, takže to bylo jednodušší.
Ve společence jsem ho posadila do křesla a ptala se ho, jak mu je.
"V pohodě, nemusíš mě tak ztrapňovat," zavrčel.
"Cože? Já že tě ztrapňuji? To oni jsou trapní, že se takhle chovaní a neboj, promluvím s nimi."
Zhrozil se. "hlavně to nedělej. Potom se po celé škole roznese, že mě brání holka a ještě o rok mladší než já!"
"Tak dobře, dobře," vzdala jsem to, ale promluvím s nimi. To určitě. Nikdo nebude ubližovat jedinému člověku, kterého jsme si zatím spřátelila. "Bolí tě něco?"
"Jo, ale to spraví lektvar, který mám na pokoji," řekl, zvedl se a odešel. Ani se nerozloučil. A co teď já? Jo vlastně jsem chtěla jít na ty pozemky. Sebrala jsem se odešla z místnosti. Pořád mi to vrtá hlavou. To teda musejí být zoufalci, že si tak na bezbranného dovolují. Je mi z nich nanic.
Mezitím se už dav rozpustil, ale pořád tam okouněli Potter a Black. Vlastně tam s nimi byli i to ostatní dva kluci z jejich party. Hrdě jsem k nim mířila. Remus- myslím, že se tak jmenoval- si mě všiml a loktem dloubl do Blacka.
"Ale ale, naše neohrožená hrdinka," ušklíbl se posměšně.
"Ha ha ha. Upřímně vám musím říct, že větší zbabělce jako jsi ty a ty jsem v životě neviděla! Nemáte ani trocha sebeúcty a odvahy, abyste se Severusovi postavili sami!" Ani jsem si nevšimla, že zvyšuju hlas. Ale právě tohle zbabělství mě nejvíc vytáčelo. Já jsem jinak docela klidné povahy, ale tohle mě fakticky namíchlo.
Oba na mě zaraženě hleděli. Otočila jsem se na podpatku a odkráčela jsem pryč. Ještě jsem zaslechla, jak ještě někdo říká: Ta vám to teda nandala.
Toho jsem si už ale nevšímala.
Nadechla jsem se toho krásného svěžího vzduchu. Opřela jsem se o strom a užívala jsem si tento pocit. V dáli se prohybovaly stromy v lese pod návalem větru. Jezero se třpytilo a odráželo sluneční paprsky. Přírodu jsem milovala. Vždy, když jsem chtěla od něčeho utéct, ztratit se, tak jsem běžela k lesu. Doma takových chvil bylo čím dál tím častěji. Nesnášela jsem, když se rodiče hádali a hlavně, když se hádali kvůli mně. To jsem vyběhla z baráku k lesu. Bylo mi jedno, že byla třeba tma, nebála jsem se. Musím říct, že já se máločeho bojím, natož nějakého nadrženého úchyla, to jako fakt ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 19. srpna 2008 v 21:44 | Reagovat

Pěkný, vypadá to zajímavě. Uvidíme, co z toho bude. Jen tak dál.

2 Nera Nera | Web | 20. srpna 2008 v 7:06 | Reagovat

Bezvadný, ale myslím An, že Severus by se nechoval takhle, kdyby ho zachránila, ten by ji sežral vztekem, víš jak si zakládá na respektu a on sám ho v mládí nikdy nedostal a další věc.. Sev je samostatný, vždycky byl... :-))

Ale jinak to nemělo chybu, senzační...

3 mystary mystary | Web | 20. srpna 2008 v 10:12 | Reagovat

Pekne...

Ale souhlasim s Nerou...

Pochybuju, ze by se Sevik takhle choval...

No, jedno je to tvoje povidka.. Tak si ji napis, jak chces :)

4 luckily luckily | Web | 20. srpna 2008 v 11:45 | Reagovat

bylo to skvělé....:) vážně

ale souhlasím s Nerou a Mystery.. Sev by si nikdy nenechal pomoct, vždyť si vzpomeň na pátou knížku, když mu chtěla pomoct Lily.

ale jinak, to bylo vážně hezké!

5 Theresa Theresa | 20. srpna 2008 v 12:26 | Reagovat

Pekny, ale souhlasim s kometari prede mnou.

6 Sellena Sellena | 20. srpna 2008 v 15:55 | Reagovat

je to zajímavé, ale taky souhlasím z holkama. samozřejmě pokračuj! Těším se.

7 Kritička Kritička | 20. srpna 2008 v 16:15 | Reagovat

Hm, nějak jsem se dotala k tvé povídce při brouzdání na netu. Jak už jsi pochopila z mé přezdívky, tenhle komentář nebude žádný med. Dáme se do toho.

Vidím, že stejně jako většina povídkářek se máš ještě co učit. V tvém případě maličko víc.

Celkově mě děj ani nezaujal. taková nuda bych řekla. Prolog? Jen okecávačka o minulosti, vzhledu a počátku děje. Nic víc. Kdo to měl proboha číst??? Málem jsem u toho usnula. Hrůza. Mno, možná ten konec, že se její život změnil Zmijozelem mě maličko zaujal. Ale to je jako špendlík v kupce sena.

Když dojedem k první kaspitole. Začátek se dal přežít, ale postupem se to začalo jen shoršovat.

Dobře, vezmou ji do kupé, to sem ještě rozdýchala. Mohlo by byt. Ale to statní? No hrůza. Máš vůbec knížky HP přečtené? Postřehla jsi vůbec charaktery různých postav? No já jsem si myslela, že vůbec nevíš o co go. Třeba s tím Sevem. Samozřejmě hned se kámoší. Řekli jí jméno ve vlaku a to bylo vše. Hrůza. Děj celkově zatím o ničem. Nebo s těmi koťaty. u Siriuse by se to dalo přežít, ale u Reguluse? Ty ho vůbec neznáš. On nikdy nebyl jako Sirius. Ty z něho děláš uplně někoho jiného. Radši si ty knížky přečti ještě jednou a dobře si rozmysli, co budeš psát, jo?

A nejhorší na tom všem, co jsem v těch pár úděsných řádkách této povídky našla je, že samozřejmě vždy musí narazit jen do největších celebrit Bradavic! Jak jinak, že? Umíš vůbec napsat něco jíného? V Bradavicích existuje jen parta Nebelvírských a Zmijozelských? Vůbec nezapojuješ jiné postavy. Chyba. A velká.

Mno prostě, nevím co dodat. piš dál a doufám že tohle fiasko změníš v něco jiného. Tohle se nedá číst, vážně.

8 Andy Andy | Web | 21. srpna 2008 v 14:47 | Reagovat

pjekné :) sper:) ďalšiu kapču!:)

9 leenikk leenikk | Web | 22. srpna 2008 v 14:01 | Reagovat

Jéé, vidím, že KRITIČKA píše snad všem, že? No to radši komentovat nebudu...

MĚ se teda kapča líbila. Nevím, na co je zvyklá kritička, ale moc hezká kapitolka.

Jo a jaště pro kritičku, Anetka četla HP!!!!

10 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 22. srpna 2008 v 16:38 | Reagovat

Super povídka.. Tyhle tak trochu depresivní mám ráda.. a Zimojozel, to je moje,.. XD

Jem zvědavá, co z toho bude.... jestli se zabouchne do Severuse, nebo do Siriuse... už se těším na pokračování

11 Fery Fery | Web | 22. srpna 2008 v 21:44 | Reagovat

Ahojky máš pěkný bloček , necheš spřátelit ? Odepiš pls na můj blog moooc Díkkkk. Měj se :o)

12 Fery Fery | Web | 23. srpna 2008 v 15:00 | Reagovat

Díky, jdu si Tě přidat !

13 MarryT MarryT | Web | 10. září 2008 v 17:10 | Reagovat

Fakt pěkný! Konečně jsem se dostala ke čtení článků od mých sb... ;-)

14 Elis Elis | 1. prosince 2008 v 21:09 | Reagovat

To je hezká kapitolka, už se těším na pokráčko, jestli bude :(

15 eztfdp eztfdp | E-mail | Web | 25. dubna 2009 v 15:18 | Reagovat

v29zIp  <a href="http://dzdkerclbwfp.com/">dzdkerclbwfp</a>, [url=http://qgdameioggtk.com/]qgdameioggtk[/url], [link=http://cukaecknzivh.com/]cukaecknzivh[/link], http://pavswczoqrnw.com/

16 hkkcwmfpyrr hkkcwmfpyrr | E-mail | Web | 4. května 2009 v 9:15 | Reagovat

g8ERtT  <a href="http://nbcjltpjqddh.com/">nbcjltpjqddh</a>, [url=http://cqcmimgqsday.com/]cqcmimgqsday[/url], [link=http://aesfpxabbphg.com/]aesfpxabbphg[/link], http://bbqinteujvqf.com/

17 jddqfxogs jddqfxogs | E-mail | Web | 9. května 2009 v 14:23 | Reagovat

Rm9DxL  <a href="http://fogdemjzosxi.com/">fogdemjzosxi</a>, [url=http://hasvhuqjstmc.com/]hasvhuqjstmc[/url], [link=http://aftkqhljdums.com/]aftkqhljdums[/link], http://hczaetbtofui.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama