1.kapitola

7. května 2008 v 17:18 | Anusz |  Ztracena v temnotě
Ahojky lidičky, už se zase hlásím sdalší kapčou. Toto trvalo, že? No, to teď už je jedno. Napsala jsem kapču ke Ztracena v temnotě, a vůbec nevím, jak to celé bude pokaračovat.
Tak akorát chci napsat, ať se Vám hezky čte a komentujte. Limit raději nebudu dávat, protože jestli ho dodržíte, budu si muset pohnout s další. Tak ale když bude hodně komentů, bude kapča rychleji...(nevinný úsměv)...
PS: omlouvám se za chyby, bude jich tam nejspíš požehnaně...

Za chvilku jsem stála nohama pěkně na pevné zemi. Rozhlédla jsem se kolem a tázavě jsem se podívala na profesora Brumbála.
Brumbál zazvonil za zvonek, který byl před dveřmi domu, která byl před námi. Najednou se vevnitř rozsvítily světla a zaslechla jsem, jak někdo běží po schodek.
Za okamžik se otevřely dveře a na nás se udiveně dívala malá postava s hnědými vlasy.
"Dobrý den Jane, mohl bych vás o něco popříst?" zeptal se milým hlasem Brumbál. Já jsem tam jenom tak stála a čekala jsem, co se bude dít.
"Ale jistě Albusi," promluvila.
"Mohla by u vás jednu noc přespat tato mladá slečna?"
"Ale jistě, když je to nutné, ale z jakého důvody, jestli to mohu vědět.
"Ano, všechno vám řeknu," prohlásil a ta paní, co nám otevřela dveře nás pustila dovnitř.
Byli jsme v obýváku, měli to tady skromné, ale krásně zařízené. Brumbál Jane právě něco říkal, ale já jsem to vůbec nevnímala. Ještě jsem si to naplno neuvědomovala. Bylo toho na mě moc. Rozhlížela jsem se kolem, ale vyrušil mě vyděšený hlas.
"To je strašné! Henry pojď dolů," Po schodek se vyřítil černovlasý muž a měřil si mě pohledem. Henry, tato slečna u nás dneska přespí, neboj, všechno ti vysvětlím. Ale teď dítě pojď, ustelu ti postel," promluvila milým hlasem, byla jsem ráda, že se mě na nic neptala.
Poslušně jsem ji následovala po schodech nahoru.
***
Ležela jsem v posteli. Dole jsem pořád slyšela několik hlasů, jak hlasitě o něčem diskutují.
Za chvilku jsem usnula.
"Avada kedavra!" vysoká blonďatá postava se sesunula k zemi. Uslyšela jsem hlasitý výsměšný smích…
"Nééé!" zakřičela jsem a posadila jsem se na posteli. Načeš jsem se hlasitě rozvzlykala. Bylo mi strašně. Najednou to na mě dopadlo. Už nikdy neuvidím tvář mé matky, už nikdy neuslyším její zvonivý radostný smích.
Schoulela jsem se do klubíčka, a ani jsem se nesnažila nával slz zastavit.
Za pár minut byl už polštář celý mokrý od slz, které jsem ronila.
Nevím, jak dlouho jsem brečela, ale začalo svítat, to znamená, že jsem vůbec nespala. Přestala jsem brečet. Dlaněmi jsem si prostřela oči a vstala jsem z postele. Nechtělo se mi spát, i když jsem vůbec nespala. Ve žlutém pyžamu na sobě jsem vylezla z pokoje. Ještě jsem ani nestihla poděkovat těm hodným lide, že mě u sebe nechali. Vlastně jsem ani neznala jejich příjmení, ale zná je Brumbál, a tomu já věřím.
Měla jsem v plánu najít záchod. Byla jsem na chodbě a z ní vedly čtyři dveře. Loudavým krokem jsem vešla do jedněch. V tom pokoji byly tam dvě postele, skříň, stůl a takové podobné věci, co jsou v pokoji. Ale samozřejmě tam byl i "obyvatel" toho pokoje.
Nějaký kluk tam stál jenom v trenkách s nějakým famfrpálovým družstvem.
Asi uslyšel nějaký zvuk, tak se otočil. Nejdřív na mě nevěřícně čuměl a potom si z nočního stolku vzal brýle a párkrát zamrkal.
"Lefroyová, co tady děláš?" vyhrkl na mě. Teprve teď jsem ho poznala. Přede mnou stála famfrpálová hvězda Bradavic, James Potter v celé své kráse. Kdybych neměla teď tu depku, tak bych se začala smát, ale teďko jsem se zmohla na prosté ušklíbnutí.
"Neboj Pottere, taky nejsem z tebe dvakrát nadšená," prohlásila jsem a odešla jsem z pokoje.
Šla jsem po chodbě a najednou jsem do něčeho tvrdě narazila. Sesunula jsem se k zemi.
Mnula jsem si naraženou ruku a podívala jsem se nahoru.
S otevřenou pusou na mě civěl ten namachrovanej blbeček Black. Co ten tady zase dělá. To bude opravdu krásný den, prožitý tady.
"Co čumíš?" prskla jsem a zvedla jsem se ze země. Už jsem se zase rozhodla jít, ale zase mě někdo chytl za obě ruce. Podívala jsem se nejdřív na jednu stranu a potom na druhou stranu. Black a Potter. Chtěla jsem se vytrhnout, protože mě už začínala bolet ruka.
"Pusťte mě!" zavrčela jsem.
"To by jsi chtěla co, ale nejdřív nám vysvětlíš, co tady děláš," prohlásili unisono.
Mlčela jsem, zrovna jim bych tak měla zpovídat.
"Co se to tady děje?" ozvalo se od schodů. Podívala jsem se a uviděla jsem tu paní, teď už vím, že je to paní Potterová.
Sklopila jsem hlavu, nechtěla jsem nic říkat, slova se ujal Potter.
"Mami, ona mi vtrhla do pokoje, jako kde se tady vzala," začal vysvětlovat.
"Pusťte ji, Jamesi pojď dolů, s tatínkem ti to vysvětlíme. Jako na povel mě hned oba pustili z jejich pevného sevření a pokusila jsem se znovu najít záchod. Hned v dalších dveřích jsem ho našla. Zašla jsem se vyčůrat a hledala jsem koupelnu. Našla jsem ji hned vedle.
Podívala jsem se do zrcadla a hrozila jsme se. To snad nejsem ani já. Samozřejmě se nepovažuju za modelku nebo krásku, ale tohle je už i na mě moc.
Měla jsem obrovské tmavé kruhy pod očima, zarudlé oči, své obvykle husté zlaté vlasy jsem měla splihlé a prostě jsem celkově vypadala jako mrtvola.
"Merline, já vypadám," zhrozila jsem se. Opláchla jsem si obličej a šla jsem z pátky do pokoje, kde jsem strávila celou dnešní krušnou noc, kde jsem ani nezamhouřila očka.
Cestou jsem už nepotakala nikoho, koho bych nesnášela.
V pokoji jsem se převlékla do žlutých šatů a sedla jsem si na postel. Mám jít dolů, nebudu se tam vtírat? Ale mám docela hlad.
Můj problém se vyřešil sám.
"Piper?" ozvalo se zdola. Vyskočila jsem z postele a vyšla jsem z postele.
"Ano?"
"Pojď se nasnídat, zlatíčko, už musíš mít hlad," řekla paní Potterová a její hlava vykoukla.
Sešla jsem schody a vešla jsem do jídelny. U stolu seděli pan Potter, Black a James Potter. Bylo mi v té chvíli trapně. Vždyť jsme se jim vetřela do rodiny. Vidím to Blackovi a Potterovi na očích, že mě tady nevidí rádi.
"Ale no tak, sedni si, my tě neukousnem," zasmála se p.Potterová.
"Děkuju, paní Potterová," pípla jsem. Na slušné chování jsem nezapomněla. I když mám otce vraha, slušnému chovní mě s mamkou naučili.
"Ale jaká paní Potterová, říkej mi Jane. Tohle je můj manžel Henry," kývla na Henryho. "A toto je…" ukázala na Jamese s Blackem.
"Já vím, jak se jmenujou," řekla jsem se značnou nechutí. Jane to asi přehlédla a její manžel asi taky.
"To je úžasné, vy se určitě znáte ze školy, nemám pravdu?"
"Ano mami, máš pravdu," řekl James s plnou pusou. Sedla jsem si na židli, co možná nejdál od těch pomatenců. Opravdu nechápu, jak můžou mít tak skvělí lidé tak pomateného syna. Ukousla jsem sousto a chtělo se mi zvracet, ne že by to jídlo bylo na poblití, ale prostě jsem se teď necítila dobře.
"Copak děvče nechutná?" zeptal se Henry.
"Ale ano," snažila jsem se pokusit o věrohodný hlas a usměv. Za chvíli jsem dojedla, i když mi bylo blbě. Všichni ještě jedli, ale já jsem se zvedla ze židle a zamumlala jsem něco ve smyslu, omluvte mě, a odešla jsem.
Prošla jsem chodbou a otevřela jsem domovní dveře. Vyšla jsem ven. Bylo tady krásně. Ptáčci štěbetali, na trávě je ještě rosa, která kropí zem. Když jsem se podívala do okolí, tak kolem mě stály stromy se zelenými objemnými korunami.
Na azurovém nebi nebyl ani jeden mráček. Prostě nádhera.
Pomalým krokem jsem se hodlala projít kolem a trošku to tady prozkoumat. Šla jsem po ulici, kde na každé straně byli všude domy. Když jsem došla na konec, vydala jsem se vpravo.
Našla jsem obchody, krámky. Ale byly tady i lesy, louk a jiné přírodní krásy.
***
Když jsem se ryčela zpátky, už bylo asi tak osm. Doufám, že o mě nebudou mít strach. Sice jsem neřekla, kam jdu, ale přece si můžu dělat, co chci. Už jsem byla skoro tam, ale v tom mě někdo čapl za ruku. Popadla mě neuvěřitelná vlna strachu. Myslela jsem si, že je to můj otec nebo některý z jeho kumpánů.
Nemohla jsem se otočit, prstě to nešlo. Začala jsem se ošívat a bránit se.Ten dotyčný mě držel pevně.
"Co děláš, uklidni se," zavrčel mi do ucha znepokojený hlas, ale ne ten mého otce. Přestala jsem a podívala jsem se. Celou tu dobu mě držel Black. Rychle jsem se vyvlékla z jeho sevření.
"Co co tady děláš?" vykoktala jsem.
"Co asi, s Dvanácterákem tě hledáme po celé vesnici," vytkl mi popuzeně.
"Nikdo se vás o to neprosil." Už jsme se chystala odejít, ale on mě zase chytl za ruku. Tázavě jsem se podívala.
"Proč si takhle vyváděla?" Asi měl na mysli ten malý incident před chvilkou.
"Co bys čekal? Že když mě někdo napadne večer, když jsem sama, budu jen tak? Víš, kdo to třeba mohl být?" vyčetla jsem mu. Byla jsem ráda, že to byl jenom on, nic mi udělat nemohl.
"Tak kdo třeba?" zeptal se.
"O tom se nebudu bavit, nech mě na pokoji!"
Vytrhla jsem se mu se sevření a šla jsem dál.
Potterovi mi udělali přednášku o tom, že když teď bydlím v jejich domě, budu poslouchat a budu jim oznamovat, kdy kde jdu a s kým.
Po tomhle jsem šla do koupelny a osprchovala jsem se. V pokoji už na mě čekala vyhřátá postel, kde jsem usnula. Ale nejdřív sem zase přemýšlela o matce a o tom osudném večeru. Pořád na to musím myslet, neví, jestli se to někdy zpraví a všechno se vrátí zase do normálu. Ale teď si uvědomuju, že ne. Mamka je mrtvá a mě každým dnem hledá otec. To mám teda velký problém, ale budu ho řešit, až se něco konkrétního objeví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nera Nera | Web | 7. května 2008 v 17:26 | Reagovat

tak jiol m jám první koment! promin an že jsem nešla ven, vůbec nemám náladu! ani maličko, zato si ale napsala kapitolu, no ne! a že je suprvá!!!!

2 Kayla Kayla | 7. května 2008 v 19:03 | Reagovat

parada je to uplne senzacni, urcite pokracuj!Je to naprosto SKVELE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

3 luckily luckily | Web | 7. května 2008 v 20:05 | Reagovat

no, rozhodně zajímavá kapitolka!!! fakt se ti povedla!! jen tak dál!!

4 Quistynka Quistynka | 7. května 2008 v 20:17 | Reagovat

Ty jo super, ten James a Sirius.... jsou to prostě hovada, no xD Nádherná kapitola a Piper je mi vážně líto, to je strašný, takhle žít, když jí hledá vrah! Moc se mi tahle povídka líbí a to jsem ještě skromná! Je to strašně poutavý a zajímavý, prostě bááájo x)

5 Dromedka Dromedka | Web | 7. května 2008 v 20:59 | Reagovat

Zatím to vypadá slibně... :ú) myslím, že budeš další, ke které budu pravidelně chodit číst... :D:D

6 Ronia Ronia | E-mail | Web | 7. května 2008 v 21:50 | Reagovat

Tak na takhle dobrou kapitolu se já nikdy nezmůžu. Seš fakt dobrá.

7 Leandra Leandra | Web | 7. května 2008 v 22:49 | Reagovat

anet. . . . poklona. . . . . . . vypada to fakticky slibne. . . jen tak mimochodem. . . jsem zpátky =D

8 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 8. května 2008 v 9:37 | Reagovat

hmm....zajimavy.....=)

9 Teresie Teresie | E-mail | Web | 8. května 2008 v 14:19 | Reagovat

Krááááááása!!! Nemůžu se dočkat další :))

10 Koudelacka Koudelacka | 8. května 2008 v 15:23 | Reagovat

super!!! je to vážně bomba :) už s moooc těším na další...

11 Leenikk Leenikk | Web | 8. května 2008 v 18:13 | Reagovat

tk, že prý mám komenty hned, jo? No snažím se, ale včera jsem četla úplně skvělou knížku a nemohla jsem se od ní odtrhnou, no a dneska zase bylo to soustřeďka, ale hend jsem zachvátala sem(už mi jede net!!:)).

Kapča byla fakt povedená, měla na mě takový divný pocit, možná trošku depkovní, ale líbilo se mi to! I když ten její osud.

hej! Top jsem málem na to zapomněla! Takže ona se jmenuje Piper? pecka mno, teď si vzpomínám na naše staré časy... hih

rychle další!

Ps: si děláte prdel, ne? To už jako maté další 2 kapitoly? Víte jak sjem se smála, když sjem koukla na mail a tam zprávy od vás s předmětem kapitoly! hej, fakt, co mám potom dělat já? No nic tak já si je jdu přečíst!

12 Natusz Natusz | Web | 9. května 2008 v 17:30 | Reagovat

sis

13 Natusz Natusz | Web | 9. května 2008 v 17:30 | Reagovat

stezovala

14 Natusz Natusz | Web | 9. května 2008 v 17:30 | Reagovat

ze

15 Natusz Natusz | Web | 9. května 2008 v 17:30 | Reagovat

mas

16 Natusz Natusz | Web | 9. května 2008 v 17:30 | Reagovat

malo

17 Natusz Natusz | Web | 9. května 2008 v 17:30 | Reagovat

komentu

18 Natusz Natusz | Web | 9. května 2008 v 17:30 | Reagovat

tak

19 Natusz Natusz | Web | 9. května 2008 v 17:30 | Reagovat

ti

20 Natusz Natusz | Web | 9. května 2008 v 17:30 | Reagovat

tu

21 Natusz Natusz | Web | 9. května 2008 v 17:30 | Reagovat

davam

22 Ewilan Ewilan | Web | 10. května 2008 v 16:35 | Reagovat

hluboce se skláním!!!! ty popisy těch pocitů, jamese jak byl v tom pokoji a jak narazila na siriho, to jsem se nejvíc culila:-D to je prostě překrásný...napadá mě tolik slov, ale nedokážu je poskládat do souvislé věty...

NÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁDHERA!!!!!

zamilovala jsem si tuhle povídku..jdu na pokráčkooo

23 Naomiiiii Naomiiiii | Web | 12. května 2008 v 12:40 | Reagovat

Moc krásný, já běžím na dalšíííí:)

24 miriela miriela | E-mail | Web | 9. června 2008 v 11:51 | Reagovat

ďalšia nádherná poviedka, som rada, že som našla tvoju stránku, táto kapitolka bola fakt nádherná, normálne mi vyhŕkli slzy do očí, rýchlo idem na ďalšie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama