2.kakpitola- Umím udržet tajemství

13. dubna 2008 v 12:55 | Any |  Veriatio delectat
Přihazuju sem druhou kapitolu!! Nebudu to znytečně obkecávat, jen komentujte. Limit je opět 15 komentů a žadý jenom jeden!!!

"Hej, prober se," třásl se mnou někdo a já jsem konečně otevřela oči. Zatím jsem viděla mlhavo, ale potom se mi obraz rozjasnil. Chtěla jsem se zvednout, ale probodla mě ostrá bolest v zádech.
"Au," zaskuhrala jsem. Nade mnou stál Black a vedle něho Potter.
"Jak ti je?" zeptali se unisono.
"Co se stalo?" zeptala jsem se a rozhlédla jsem se po okolí. Ležela jsem na trávě na pozemcích a najednou jsem zaslechla ono zavytí. Polekaně jsem sebou trhla.
"Siriusi, vem ji do komnaty, já už to s Petrem zvládnu," řekl Potter a Blackl kývl. Pomohl mi na nohy, ale já jsem se stejnak neudržela. Všechno mě bolelo.
Tahal mě rychle do hradu.
"Přestaň, mě to bolí! okřikla jsem ho.
"Nestěžuj si. Musíme se odtud rychle dostat."
"Ale já nemůžu," vzlykla jsem. Měla jsem strašný strach. Takový strach jsem ještě ve svém životě neměla.
"Ty si strašná," zakroutil hlavou a ještě zrychlil.
"Co to děláš?" prskla jsem, ale na víc jsem se nezmohla. Všechno mě bolelo, že jsem se ani hýbat nemohla. Jen tak pro informaci, nebyla jsem příliš podobná svému bratrovi. Měla jsem sice blonďaté vlasy, ale postavu jsem měla jinou. Byla jsem poměrně vysoká a měla jsem kulatý obličej. Měřila jsem 175 centimetrů, a měla jsem trošku nadváhu, ale ne jak Petr. Nosila jsem kulaté brýle, no prostě a jednoduše mě nikdo nechtěl.
"Strašně mě bolí nohy a ty se mnou cloumáš jako s pytlem brambor," zabručela jsem.
"Kdybys byla lehčí, tak bych tě tam odnesl," opáčil.
"Tak díky no," utrousila jsem ironicky.
Ublíženě jsem zaskuhrala. Za chvíli jsme došli pře nějakou divnou zeď s gobelíny. Položil mě na zem a já jsem se konečně opřela o kamennou zeď. Black párkrát kolem té zdi přešel a já jsem se málem rozesmála, teda kdyby mě to nebolelo.
Potom jsem užasla. Přede mnou se objevili dveře. Nebyla jsem schopna slova. Co se to dneska děje?
Black ke mně přišel a znovu mě zvedl. Vůbec nebyl jemný, to je teda džentlmen. Dveře se otevřely a já jsem se ocitla v pokoji podobnému naší společence. Místnost byla v modré barvě a byly tady křesla a pohovky. Položil mě na jednu z pohovek.
Svlékl si mikinu a vykouzlil si kotlík a nějaké přísady.
"Co to děláš," vyhrkla jsem vyděšeně.
"Připravuju něco proti bolesti a na zahojení. Přece tě tady nemůžu jen tak nechat," řekl a ani se na mě nepodíval.
"Kdo byl ten vlkodlak?" zeptala jsem se. Tušila jsem, že mi to neřekne a moje tušení se vyplnilo. Začal to zakecávat a stejnak jsem se nic nedozvěděla.
Pokusila jsem si lehnout, ale potom jsem bolestně vykřikla.
"Co je?"
"Strašně mě bolí záda," vzlykla jsem. Snažila jsem se to zadržet, jenže to nešlo. Po tvářích se mi řinuly slzy. Rychle ke mně přiběhl a zase mě zvedl.
"Nesmíš si lehat," šeptl a zase odskočil. "Za chvíli to bude hotové, vydrž," pousmál se a mě to pomohlo. Aspoň někdo tady se mnou je. Sice je to ten debil Black, ale aspoň někdo.
Zrychleně jsem dýchala, strašně to bolelo. Co jsem komu udělala?
Asi tak za pět minut to bylo k nevydržení, ale naštěstí už tu mast měl hotovou. Rychle ke mně došel a pomohl mi si sednout.
"Nemůžu se ohnout, mám něco s břichem," řekla jsem, když se mě pokusil ohnout.
"Tak se trošku ke mně natoč, abych ti viděl na záda."
Trochu jsem se posunula a on mi vhrnul tričko.
"Co to děláš!" okřikla jsem ho.
"Jak vidím, tohle je tvoje obvyklá věta," zasmál se. "Taky jsem nevěděl, že jsi tak stydlivá."
"No jsem, a co je na tom?" ohradila jsem se.
"Nic, ale nemusíš, ty mě stejnak nezajímáš."
"Kdyby jo, to bych si dala," pronesla jsem, ale uvnitř mě to žralo.
"Proč?"
"Protože jsi největší děvkař na této škole a každá holka, když ji pustíš k vodě, brečí a je nešťastná. A víš, kdo je potom utěšuje? Samozřejmě já a Lil," řekla jsem pěkně od plic, co jsem chtěla.
Jeho ruka trochu silněji se přitiskla na moje záda, až jsem sykla.
"Přestaň si na mě vybíjet zlost," řekla jsem.
"A víš co jsi ty? Stará panna," promluvil po chvíli ticha a já jsem se prudce otočila a zase mě to zabolelo.
"Lepší být stará panna, než takový úchyl jako jsi ty," zamračila jsem se. On se zvedl a nechal mě tam.
"Počkej, přece mě tady nemůžeš jen tak nechat!" křikal jsem na něho.
"Máš pravdu, nemůžu tak dělej zvedej se, dovedu tě do společenky."
"Ale já ještě nemůžu skoro ani chodit!"
"To máš blbý, jdeš nebo nejdeš," pokrčil rameny.
Zvedla jsem se a pokusila jsem se k němu dojít. Stálo mě to hodně sil, tak když jsem k němu konečně došla, tak jsem upadla.
Black mě pohotově zachytil.
"Já fakt nemůžu. To nevidíš, že mě všechno bolí?" zašeptala jsem a mu se asi zželelo. Vzal mě do náruče a nesl mě ke společence. Cítila jsem jeho kořeněnou vůni a opřela jsem se o jeho pevnou hruď. Nevím, jak dlouho jsem šli, ale za chvíli se zastavil a řekl heslo. Prolezl kolem portrétu a položil mě na pohovku. Potom si vedle mě sednul a zrychleně dýchal. Asi jsem mu dala pořádně zabrat.
"Suriusi, je ti dobře?" zeptala jsem se starostlivým hlasem.
"Jo," řekl po chvíli.
"Mohl si použít nadnášecí kouzlo," promluvila jsem tichým hlasem. Divně se na mě podíval a pak mu to došlo.
"Já jsem debil."
"To máš pravdu," zasmála jsme se, tedy v rámci možností. Pomalu jsem se zvedla.
"Kam jdeš?"
"Kam asi, do pokoje, chce se mi spát. A ty stejnak tam jít se mnou nemůžeš." Velice pomalu jsem vyšla schody a dostala jsem se do pokoje. Ihned jsem zalezla do koupelny. Svlékla jsem se a podívala jsem se do zrcadla. Moje zlaté vlasy mi neposedně splývaly až k zadku. Moje modré oči jsem měla unavené z celého rušného dne. Na břichu i na zádech jsem měla modřiny.
Zalezla jsem do sprchy a tam jsem nechala horké kapky dopadat na mé tělo. Když jsem vylezla z koupelny, tak hned ulehla do postele.
***
"Vstávat!"
"Lily, prosím tě nech mě. Vůbec jsme se nevyspala. Omluv mě na hodinách," zaskuhrala jsem. Měla jsem pravdu, dnešní noc jsem vůbec nezamhouřila oči. Strašně mě bolí břicho. Každou chvilku jsem se svíjela v křečích.
"Jasmin, co ti je?" zeptala se vyděšeně Lil a hned ke mně přiskočila.
"Je mi špatně, nemůžu do školy,"
Lily mi odkryla peřinu a podívala se na mě.
"Jsi úplně bledá, musíš na ošetřovnu," rozkázala Lily, ale já jsem to hned zamluvila, že mi bude za pár hodin lépe. Lily souhlasila a šla na snídani sama.
Opět jsem se přikryla peřinou a pokoušela jsem se usnout. Za chvíli jsem se začala třepat. Byla mi strašná zima, i když v pokoji bylo celkem teplo. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale za chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešla Lily.
"Jasmin, jak je ti? Je už to lepší?"
"Ne," pípla jsem. Rychle ke mně přišla a položila mi ruku na čelo.
"Vždyť úplně hoříš, musíme na ošetřovnu. Teď mě už nepřekecáš!"
Pomohla mi vstát a strnula.
"Kdo ti to udělal?" vyvalila na mě oči. Všimla si těch modřin.
"Ale nikdo, taková menší nehoda," usmála jsem se, ale vyšel z toho nepovedený škleb. Vyšli jsme z pokoje a pomalu jsme sešli schody. Ve spolčence někdo seděl, ale nebyla jsem schopna rozpoznat, kdo.
"Pottere, co tak sedíš, pojď mi pomoct!" křikla na něho a někdo ke mně přispěchal.
"Co se ji proboha stalo?" vyhrkl. Debil, jakoby to sám nevěděl.
Dovedli mě na ošetřovnu a Pomfreyka měla zase svoje kecy. Všechno ji vysvětlili a potom Lily odešla. Potter tam ještě zůstal a všechno popravdě vysvětlil. Všechno o vlkodlakovi, ale já jsem stejně nezaslechla, kdo to je. Položili mě na postel.
"Slečno, tohle vypijte, pomůže vám to," řekla a pod nos mi nastrkala nějaký hnusně páchnoucí lektvar. Ne moc nadšeně jsem ho do sebe kopla a pak jsem se rozkašlala.
Za pár minut jsem usnula.
***
Otevřela jsem oči a všechno mi došlo. Ležím na ošetřovně po nočním incidentu. Napadl mě vlkodlak, ale kdo to je?
Co tam dělali Potter a Black?
Ne, to snad ne. Vlkodlak je Remus. Kristova noho. Všechno to do sebe zapadá. Remus každý měsíc odjíždí za svou nemocnou matkou, potom přijde celý zjizvený. Remus Lupin je vlkodlak.
"Spíš?" zeptala se Lily, která seděla vedle mě. Ještě jsem si ji nevšimla.
"Ne," řekla jsem. "Kdy mě pustí z ošetřovny?"
"Nevím, nejspíš zítra."
"Cože? Vždyť mi nic není!" rozčilovala jsem se. Lily se ke mně naklonila a soucitným hlasem na mě promluvila.
"Co se stalo?"
"Lily, promiň, ale to ti nemůžu říct," řekla jsem polohlasně.
"Jak nemůžeš? Jsme nejlepší kamarádky a ta si říkají všechno."
"Já vím, ale tohle prostě nejde, promiň, " sklopila jsem hlavu.
"Dobře, nebudu to z tebe tahat. Jen chci říct, že kdyby ses chtěla kdykoliv svěřit, jsem tady."
"Já vím,"usmála jsem se. Jak jsem se dozvěděla, tak tady ležím pouze pár hodin. Ještě chvíli se mnou zůstala a potom šla na večeři.
"Pettigrewová?" zavolal někdo.
"Co je Blacku?" odsekla jsem.
"Jen, asi ti už došlo, kdo je ten vlkodlak," zašeptal a přišel ke mně blíž, aby náš rozhovor neslyšel nikdo nepovolaný.
"Jo, chudák Remus. Jestli mi chceš říct, abych to nikomu neříkala, tak se nemusíš bát. Remus je můj kamarád a já umím udržet tajemství," zašeptala jsem a už jsme si neměli, co říct. Black odešel a já jsem zase usnula ve své nemocniční posteli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | 13. dubna 2008 v 13:13 | Reagovat

nadhera je to uplne super rychle dalsi!!!!!!!!!!

2 Natusz Natusz | Web | 13. dubna 2008 v 13:14 | Reagovat

nádhera, je to super

3 luckily luckily | Web | 13. dubna 2008 v 13:26 | Reagovat

skvělé nádherné!! doufám, že z ní tež nebude vlček...:))

4 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 13. dubna 2008 v 15:32 | Reagovat

to je nice! rychle pokracko! =)

5 Theresa Theresa | 13. dubna 2008 v 16:05 | Reagovat

Hezky

6 AnGeLa AnGeLa | Web | 13. dubna 2008 v 16:51 | Reagovat

Pěkný....moooc

7 Jenny Jenny | Web | 13. dubna 2008 v 17:21 | Reagovat

Krásná kapitola...těšim se na dalšíí

8 LiZinKa LiZinKa | 13. dubna 2008 v 17:22 | Reagovat

noo pekne..:)..co dodat..tesim sa na dalsiu kapcu:)

9 Nera Nera | Web | 13. dubna 2008 v 19:12 | Reagovat

Hezký Anusz, se těším na pokráčjko!

10 leenikk leenikk | Web | 13. dubna 2008 v 19:34 | Reagovat

Ty jo! Prostě skvělý, líbí se mi to! Tak honem další!

11 Jasane Jasane | E-mail | Web | 13. dubna 2008 v 19:50 | Reagovat

Supééééééééér! Dalšíí a se.. kašli na limity!! Any prosíííííííííííííííííííííííím!

12 Illandris Illandris | Web | 13. dubna 2008 v 20:55 | Reagovat

Úžasný, těším se na pokráčko:))

13 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 13. dubna 2008 v 22:51 | Reagovat

Supaa!! RYchle další!:o)

14 Lucy sallieri Lucy sallieri | Web | 14. dubna 2008 v 16:30 | Reagovat

Ježiš, to bylo skvělý, ale to je Sirius fakt takovej debil?=o) Ty jo ani líp se k ní chovat nemůže, ten je fakt navedej nebo co... A Jasmin je skvělá sympaťanda, podle mě... Mno jsem zvědavá jak se to vyvine...;o)

Tak plsky další, smutně koukám...;o)

15 Fiera- tvé SB Fiera- tvé SB | Web | 14. dubna 2008 v 18:55 | Reagovat

Wow upa suprový. Vážně, čekám co se z toho vymotá, tak rychle sepiš a hoď sem další. Ale rychle! :D

16 Atea Atea | Web | 14. dubna 2008 v 19:47 | Reagovat

Skvělé, moc se ti to povedlo! :o)

17 Maysie Maysie | Web | 14. dubna 2008 v 21:41 | Reagovat

Hezky..xD

18 Koudelacka Koudelacka | 17. dubna 2008 v 13:20 | Reagovat

náááádhera...  už se móóóc těším na dalšííí!!!

19 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 17. dubna 2008 v 13:44 | Reagovat

to je pekne! tesim se na pokracko!!!

20 panthy panthy | Web | 21. dubna 2008 v 11:54 | Reagovat

super, musím uznat, že seš fakt dobrý spisovatelka :))) Zase to vypadá na další skvělou povídku, která dost šlape na paty tvý předchozí kapitolovce :)))

Bylo to moc hezký a zaujímavý!!! To je hlavní, jelikož to budu muset číst dál, i kdybych nechtěla :D a já chci xD

21 MarryT MarryT | Web | 27. dubna 2008 v 8:56 | Reagovat

Krásná kapitolka, snad se na ní Lill moc nenaštve, když jí neřekla celou pravdu...

22 martnka martnka | Web | 13. července 2008 v 11:47 | Reagovat

j je to fakt moc dobrý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama