9.kapitola

2. března 2008 v 19:49 | Any |  Není všechno, jak se zdá
Nazdárek všichni. Oznamuji vám, že jsem napsala další kapitolu. HURÁÁ!!! Sice jsem sem chtěla nejdřív dát kapitolku kTeese, ale nejdříve ji musí ohodnotit Nera a říct, jestli to je dobrý. Tak snad to vyjde a já se pokusím ji hodit do počítače.
Jinak k povídce, je tam docela dost děje a je napínavá (teda aspoň podle mého názoru). Omlouvám se za chyby a přeji příjemné čtení.

Utekl týden od události s Malfoyem a on mi pořád nedával pokoj. Otravoval mě, jak jen to šlo. I kluci si toho už všimli. Naštěstí jsem nikdy nešla nikam sama. Ta událost mě dostatečně poučila.
Všichni mí kamarádi pozanali, že se mnou není něco v pořádku. Byla jsem nevrlá, nerozní a snadno jsem vyjížděla. Bylo mi to sice líto, ale nemohla jsem to ovládat.
"Marku co se děje?" zeptal se starostlivě Remus, když jsem byli samy ve společence. Bylo ráno, kluci ještě spali.
"Ale nic, nedělej si starosti." mávla jsem rukou v domnění, že to nechá být.
"Poslouchej, chováš se divně od té doby, co ses vrátil s tím monoklem na tváři. Tak mi prosím neříkej, že ti nic není." naštval se Remus. Takhe jsem ho ještě nezažila. Vždycky to byl kliďas se smyslem pro humor a všechno řešil domluvou.
"Nebudu vás s tím otravovat chápeš to!" křikla jsem na něho a hned potom mi to bylo líto.
"Já se ti snažím pomoct, víš. A ty na mě ještě řveš." řekl smutně.
"Remusi promiň. Nechci o tom mluvit. Opravdu promiň." zašeptala jsem a sklonila jsem hlavu k zemi.
"Dobře, ale jestli se budeš chtít někomu vyspovídat, tak jsem tady, jo?" svolil. Kývla jsem. Rem byl vždycky hodná duše, ten, kdo všechny usměrňovala a pomáhal jim. Byl to můj opravdový kámoš.
"Ne to není pravda." ozvalo se z klučičích ložnic.
"Ale je." poškleboval se Sirius.
"Jé ahoj. Co tady děláte tak brzo?" zeptal se Dvanácterák, aby ukončil ranní rozpravu s Tichošlápkem.
"Nic, jen jsme si tak povídali, ale teď se chystáme na snídani." oznámil nově přicházejícím.
"Super, tak my jdeme s vámi. Máme strašný hlad."
Snídaně byla jako vždycky výtečná. Jedla jsem toast a ze zhora k nám letěli sovy.
Zahlédla jsem Markovu sněžnou sovu. Udivilo mě to. Já jsem ještě nikdy tady dopis nedostala. Určitě se muselo stát něco závažného. Sovička doletěla ke mě a pustila na stůl dopiss. Vzala jsem ho do ruky a otevřela ho.
Drahá Alexandro,
s velkou radostí bych ti chtěla oznámit, že se budeš vdávat. Chlapec, kterého máš zaslíbeného je bohatý má dobrou rodinu a je ve stejných letech jako ty. Jsem neskonale ráda, že zavážeme uzly s tak čistokrevnou a bohatou rodinou. Celá naše rodina se těší, až se tato událost uskuteční. Brzy ti napíšu další instrukce, na kterých se já a tvá budoucí tchýně shodneme.
S pozdravem,
Tvá matka
Vykulila jsem na to oči. Nemohla jsem tomu uvěřit. Je to moje vlastní matka a nutí mě do něčeho takového. Nenávidím ji. Nechápu to, nikdy nechtěla mě co nejdříve provdat a už vůbec ne za nějakého čistokrevného blbečka.
Prudce jsem vstala a s dopisem v ruce jsem vyšla ze síně. Až tam jsem se naplno rozvzlykala. Běžela jsem do dívčích umýváren. To bylo místo, kam jsem chodila, když mi bylo nejhůř. Naposledy, když jsem se pohádala se Siriusem. Sedla jsem za studenou dlaždicovou podlahu.
"Proč?" zašeptala jsem tiše. Určitě věděla, že mi tím ublíží. Doufám, že ten kluk bude aspoň normální a bude na mně hodný. Ale obvykle kluci z čistokrevných rodin jsou namyšlení floutci a mizerové. Podívala jsem se na hodinky, které jsem měla zapnuté na levé ruce. Zděsila jsem se, za chvíli začne hodina.
Vstala jsem a pustila vodu z kohoutku. Umyla jsem si obličej a podívala jsem se do zrcadla, které viselo naproti mně.
"No, lepší už to nebude," hlesla jsem.
Vyběhla jsem z umývárny a běžela k učebně. Naštěstí teprve profesor lektvarů přicházel, tak jsem to stihla.
Posadila jsem se vedle Remuse a profesor nám zadával úkol.
"Co de stalo? Kdo to napsal ten dopis?" zeptal se ustaraně.
"Mamka mi psala, že je babička nemocná." Zalhala jsem. Bylo mi blbé říci už podruhé za dnešek Ale nic, to je moje věc. Nestarej se.
"Můžete začít," zavelel.
Vůbec jsem ho neposlouchala, myšlenkami jsem byla úplně někde jinde. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. S matkou jsme si byli v rámci možností blízké, tak proč taková změna? Je možné, že se přidala na stranu Pána zla, toho by myslím schopna byla. Určitě to byla dohodnutá svatba.
"Pane Robertsi?" vyrušil mě někdo z mých chmurných myšlenek.
"Ano pane profesore?" vyhrkla jsem.
"Mám dojem, že mě vůbec neposloucháte," napomenul mě přísným hlasem.
"Promiňte, už se to nestane," omluvila jsem se a sklopila jsem hlavu k zemi.
"Jen mě udivuje, že takový pilný chlapec jako vy nedáváte v mé hodině pozor," zakroutil hlavou a dál pokračoval ve svém výkladu.
"Dědek, vždyť jsem se už omluvil," šeptla jsem Removi do ucha. Ten měl co dělat, aby nevyprskl smíchy.
Celý zbytek jsem se snažila dělat, aby nebylo poznat, že neposlouchám. Trápilo mě to. Byla jsem proti tomu bezbranná, bezmocná. Jako rybka lapena v síti alias naprosto v loji.
Vyučování jsem nějak přežila, ale párkrát mě museli profesoři a profesorky napomenout, že nedávám pozor nebo se nepřirozeně tlemím.
Pořádně jsem nadlábla oběda. To bylo pro mě jako dočasné řešení. Jíst a jíst a jíst dokud žal nepřejde, ale kdybych tohle praktikovala pořád byl by ze mě sud.
Už s lepší náladou jsme se vraceli z oběda. Od rána jsem se už párkrát zasmála, tak jsem se zatím držela statečně. Dokud……
"Nazdar Robertsi!" křikl přede mnou Malfoy. Strachy jsem se otřásla. Ještě jsem se pořádně nevzpamatovala z toho šoku. "Víš, říkal jsem si, co se ti asi muselo ráno stát, že jsi tak rychle vyšla ze snídaně. Nemá s tím něco společného ten dopis?" zeptal se s úsměvem.
"To tě nemusí zajímat Malfoyi." Odsekl James, protože já jsem se nezmohla ani na jedno slovo.
"Ale mě to zajímá," pokračoval dál.
"Mark má nemocnou babičku víš," objasnil mu Náměsíčník. Lucius Malfoy se začal strašlivě smát. Jeho smích mi naháněl hrůzu.
"Tak babička aha," ušklíbl se ironicky. Měla jsem neblahé tušení, že ví, co mi mamka dneska psala. Že s tím má možná něco společného. To snad ne, doufám, že není pravda to, co si myslím.
Kluci mě táhli za ruku do společensky.
"Proč jsi taky něco neřekl. Díval se na něj, jako na strašidlo," podotkl James.
"Tak. Myslím, že nemá cenu se s ním vůbec bavit. Je to naprostej keretén a ubožák," vyhrkla jsem a odběhla jsem do pokoje.
Sedla jsem si na postel a v očích se mi objevily slzy. Po chvíli se rozrazily dveře a dovnitř vešel Remus.
Posadil se vedle mě. Rychle jsem si hřbetem ruky setřela slané slzy.
"Poslouchej mě. Už delší dobu tě pozoruji a něco mi tady nehraje," začal se mnou rozmlouvat. Vyděšeně jsem se po něm podívala.
"A k čemu si dospěl ty detektive." zasmála jsem se. Podívala jsem se na něj a ten se vůbec nesmál tvářil se až přehnaně vážně.
"Slyšel jsem tě v tu noc, co si přišel s tou modřinou, plakat. Tak mi to přišlo divné. Začal jsem tě pozorovat a myslím, že nejsi ten, za kterého tě pokládáme." sklopil hlavu k zemi.
"Reme, prosím. Já jsem nemohla. Slíbila jsem to bratrovi. Promiň." podívala jsem se na něj. Nemělo cenu už nic zapírat.
"A kdy si nám to chtěla říct?" zeptal se s trochu vyšším tónem hlasu.
"Chtěla bych. Myslíš, že by to mohlo zůstat jenom mezi námi." zeptala jsem se a z oka se mi spistila další slza.
"Ty po mě chceš, aby klukům lhal. Je znám více něž tebe. Mám jim zatajovat, že s námi v pokoji bydlí holka a že jsem si toho nevšimli?" vychrlil na mě.
"Prosím." hlesla jsem.
"Dobře, ale jen pár dní. Nechám ti čas potom jim to řekneš sama." svolil a mě spadl kámen ze srdce. Sice ještě nevím, jak jim to řeknu, ale to budu řešit potom.
"A řekneš mi prosím, co se děje?" povzbudil mě.
"No víš, je to takové trapné. Ono totiš tu modřinu mi udělal Malfoy a vydírá mě, že když ho nebudu naslovo poslouchat, tak vám všechno řekne." řekla jsem.
"Ale proč ti udělal tu modřinu?" nechápavě se podíval.
"Víš-totiš on-mě tačal líbat, tak jsem se bránila a takhle to dopadlo." zakoktala jsem skoro neslyšně.
"Cože?" vyhrkl.
"No, vždyť jsem říkala, že je to ubožák. A víš, já se ho trochu bojím. No víc než trochu." šeptla jsem.
"To bude dobrý." těšitelsky obejmul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bariska Bariska | Web | 2. března 2008 v 20:08 | Reagovat

Delate si prde.......lku ?=D Tahle kapca byla tak skvela ze to ani slovy popsat nejde !! Zacina to byt moje nejoblibenejsi povidka =) a ke vsemu mam  asi prvni koment !! =D

2 Leenikk Leenikk | Web | 2. března 2008 v 20:13 | Reagovat

Ty jo Anetko!!Ona bude muset se s Malfoyem vdyvat????No tak to ja musim rozdychat!!Nádech .....výdech.....!!

Ty jo fakt husté, ale to mě dostalo.jinač samozřejmě zase bomba!!!

3 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 2. března 2008 v 20:27 | Reagovat

no páni...fakt se mi tahle kapitolka líbila...ten dopis a pak Malfoy a nakonec Remus...no byla fakt nabitá....:-)ALe mám takovou obavu že ten snoubenec bude vážně Malfoy....no už aby tu byla další kapča..:-)

4 LiZinKa LiZinKa | 2. března 2008 v 20:44 | Reagovat

ach do kelu aj s Malfoyom!!Idieot!DEBIL!IMBECIL!PAKO....to ani slova nestacia!!No ale,aspon Remus uz to vie:)...som zvedava na dalsiu kapcu:)

5 cassiopea cassiopea | Web | 2. března 2008 v 20:53 | Reagovat

nemám slov!!!

krásna kapitolka!

6 KiVi KiVi | Web | 2. března 2008 v 21:02 | Reagovat

úžas!!!!!!!! já to žeru! takže si určitě má brát Lucíka že jo? no hustý....a že tohle ví Remus....já už jen čekám kdy se tam objeví její rodinka s tim že přišli na to že se vyměnili

7 Any Any | Web | 2. března 2008 v 21:24 | Reagovat

mocky dekuji za komenty opravdu natchly opravdu moc dik vsem

KiVi: si strasna mas nejake videni do budoucna ne?? :o)

8 luckily luckily | Web | 2. března 2008 v 21:51 | Reagovat

olala...:) tak tohle se mi začíná hodně líbit...:) doufám, že kapča přibude hooooooooodne rychle...

9 rose rose | E-mail | Web | 2. března 2008 v 21:58 | Reagovat

To bylo super!!!...hlavně rychle další ;)

10 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 3. března 2008 v 10:26 | Reagovat

ÁÁÁ dělej!! Další kapču!! Jasný??:o)

Plssskyy..je to krásný..:o)

11 Janicza Janicza | Web | 3. března 2008 v 14:53 | Reagovat

Luxusní!!! (jak jinak...) konečně to už nkdo ví!!!! :-D Kapitola to bylo naprosto uchvatná!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

12 Jasane Jasane | E-mail | Web | 3. března 2008 v 15:12 | Reagovat

Wow..to je upe skvělíííííííí! Rychle další!

13 ajvi ajvi | E-mail | Web | 3. března 2008 v 16:46 | Reagovat

hezký!!! teda tý Alex je mi líto, ale stejně je to super

14 Natka Natka | Web | 3. března 2008 v 16:49 | Reagovat

Super je dobre ze uz to nekdo ví ale já stejne vim jak to bude pokracovat:-) hustis to do me cely den:-)

15 Leenikk Leenikk | Web | 3. března 2008 v 17:34 | Reagovat

To ti věřím Nati!!Ale škoda, že toho řekne tak málo!A rychle piš dál Anetko!!!

16 Abigail Abigail | Web | 3. března 2008 v 19:10 | Reagovat

Hezké... já si to myslela, ale myslím také, že některý jiný james nebo siri, kdyby ji objevil tak by to bylo zajímavější... ale jsem zvědavá dál...

17 Kayla Kayla | 3. března 2008 v 19:16 | Reagovat

Uzasna kapitolka nemam co dodat proste nadhera!Doufam ze brzy pridas dalsi kapitolku.

18 Fiera- tvé SB Fiera- tvé SB | Web | 5. března 2008 v 9:06 | Reagovat

koukám, že jsem tuhle kapču ještě neokomentovala. Takže mě se tahla kapča líbí. hlavně ten šok s tou svatbou. :d

19 Jenny Jenny | Web | 6. března 2008 v 15:43 | Reagovat

Malfoy je hnusák!! A Remík super...perfektní kapitola!!

20 MarryT MarryT | Web | 11. března 2008 v 12:24 | Reagovat

No úžasný, mno taky mi mohlo dojíž že na to Rem brzy přijde je přeci z Pobertů nejchytřejší.... Hlavně by mě zajímalo za koho ji chce její matka provdat, jen se modlím at to není Malfoy, protože jak jinak mohl vědět co se v tom dopise píše? Tedy jestli to věděl možná si jen hrál na vševědoucího ;-)

Super kapitolka jdu na další ;-)

21 Koudelacka Koudelacka | 27. března 2008 v 18:22 | Reagovat

páni to je super:) čtu dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama