3.kapitola- Školní trest

27. března 2008 v 16:40 | Nattka |  Proti srsti
Ahojky!!!
Přidávám sem další pokračování povídky Proti srsti. Teda podle mě se moji sestřičce Nattce moc povedla. No, ale posuďte sami.
Komentujte a přeji pěkné čtení!!!

(Ashley)
Oknem našeho pokoje prosvítaly paprsky čerstvě vycházejícího slunce. Venku bylo velice krásně, taky panovalo Babí léto.
Dělala jsem, že spím. V hlavě jsem si promítala dnešní sen. Zdálo se mi o mém Siriuskovi, byly to nemravné myšlenky, tak to radši nebudu rozvádětJ. Bylo by krásné, kdybychom si dneska dali nějakou pěknou procházku kolem jezera. Je krásně. Ale nevím, jestli se na mě ještě nebude zlobit kvůli tomu včerejšku. To Raichel opravdu nezapomenu. Takhle mě zradit, ale nejhorší na tom je, že ponížila hlavně mého miláčka. Mě ať ubližuje, myslím v mezích, ale Siriuska už víckrát neublíží. To si s ní ještě vyřídím.
Už bylo půl osmé, tak jsem vstala a snažila se probudit Lily.
"Nech mě ještě spát, ty vetřelče!!" skučela Lil.
"Jak to myslíš ,,vetřelče,,?" ohradila jsem se dotčeně, ale jak to myslela jsem se už nedozvěděla. Přímo na mě letěl podle mého úsudku Lucin polštář. Trefa, přesný zásah.
"To si vypiješ, takhle zezadu, že se nestydíš!"vykřikla jsem.
"No jo no, máš být pořád ve střehu." pokrčila rameny Lucy.
Do naší bitky se zapojila i Lily, bily jsme se hlava nehlava.
"Dost už, musíme na snídani!!" zaječela Lucy.
"Jdu první do koupelny!" chytla jsem se hned slova.
"No ne!! Ty jsi tam pořád první, to není fér." Lily rudla vzteky.
"Kdo dřív příjde, ten dřív mele." Odsekla jsem.
Po deseti minutách jsem seběhla schody naší společensky. Tam už seděla v křesle moje láska.
"Siriusku, Siriusku!"
Otočil se a zářivě se usmál. "Ahoj moje květinko. Jakpak ses vyspinkala?"
Kdybys tak věděl. "Jo skvěle, doufám, že se ještě nezlobíš kvůli tomu včerejšku. Raichel je fakt stupidita sama." A nasadila jsem psí oči, ale na mou lásku jsem neměla.
"Ale vůbec ne, kotě. Nezajdeme dneska někam? V devět večer před Velkou síní." Bral to s úplnou samozřejmostí, ale mě to ale vůbec nevadí.
"Ano, půjdu"! vykřikla jsem tak nahlas, že se všichni ve společence na nás podívali. Lily jen znechuceně odvrátila pohled. Určitě závidí, ujišťovala jsem se.
"No nic, já už musím na snídani. Lily, Lucy, jdeme?" A táhla jsem holky pryč.
Když jsme přišly do Velké síně sedli jsme si hned vedle Pobertů. A ke vší mojí smůle jsem měla krásný výhled na moji pošahanou sestřičku. Ta se na mě ušklíbla a já jsem na ní ukázala ( proti všem mým zásadám, protože jsem dáma) neslušné gesto. Ta to přešla bez povšimnutí.
"Tak co máme první hodinu?" zeptala jsem se Lily.
"Obranu proti černé magii," vykřikla tak rychle, až mě to udivilo.
"Ach neee, Rákoska se mě bude ptát na strašně těžké věci." Povzdychla jsem si.
"Vždyť se tě minule ptal, na co jsou obranná kouzla." Ušklíbla se Lucy.
"No a co, je to zvrhlý aristokratický přízemní dement."
Všichni vyprskli smíchy a i já jsem se zvonivě zasmála.
"Lil sedneš si se mnou, aspoň mi budeš radit." Poprosila jsem svoji kamarádku.
"Jestli chceš, tak jo." neřekla to příliš nadšeně.
Když už jsme stáli před učebnou OPČM, tak jsem se znechuceně ušklíbla.
Kousek ode mě se líbala moje vypatlaná sestra s tím idiotem Malfoyem. Ta se ale hned odtrhla a vrazila mu facku. To je asi poprvé, co svojí drahé sestřičce něco schvaluji.
Hned poté už přišel Rákoska, aby nám otevřel.
S Lily jsme si sedli do druhé lavice doprostřed, Sirius a James za nás a moje trefená ségra nejdál ode mě dozadu do rohu a samozdřejmě sama, to je dobře. Je tak blbá, aby si našla nějaké přátele, i když ona pořád říká, že žádné přátele nepotřebuje. To ji tak budu věřit. Každá lidská bytůstka potřebuje přátele. To je moje heslo.
"Nejprve si někoho vyzkouším, tak třeba Colmanová…" Já i má ségra jme zatajily dech"….Ashley."
Já to věděla, je to prostě klon horské gorily, no.
"Ano pane profesore," řekla jsem nesměle.
"Tak dneska nemám moc zkoušecí den, tak jaké jsou tři kletby, které se nepromíjejí."
"Jak to mám asi vědět, já nejsem taková zlá, abych je někdy použila." Ohradila jsem se dotčeně.
Moje sestra vyprskla smíchy.
"Je tu něco směšného, Raichel?" zeptala jsem se klidným hlasem.
"Ne, jen pokračujte, pokračujte." Měla ještě odvahu odpovědět a přitom se zašklebila.
"Nejde o to, jestli jste tak zlá, aby jste je použila, ale musíte je prostě znát." Odvětil na můj účet. Neomalenec.
"Avada kedavra, Cruciatus a Imperius" pošeptala mi tiše Lil.
"No… Krava kerada, Mufliatus a Riterius," ale to už se všichni váleli v křečích smíchu na zemi, ale mě to pořád nedocházelo, podívala jsem se Lily a ta už taky měla namále.
Později jsem vše pochopila a Rákoska už to radši dál nerozebíral.
Všechny další hodiny jsem se strašně těšila na večer, až půjdeme se Siriuskem na rande. Ale stalo se něco, co mě nadmíru rozčílilo.
Pohodově jsme seděli ve společence a v tu ránu Bigback přišel Siriuskovi připomenout ten trest. Já jsem se na něho dotčeně podívala, ale on se omluvně usmál. Já prostě na něho nemůžu být dlouho rozzlobená. To jsem prostě já, no. Ale chtěla jsem za to pěkně seřvát Raichel.
(Raichel)
Celý den proběhl v pohodě, první hodinu jsem se tak nezasmála už dlouho, nejlepší na tom je, že to byla moje nepovedená ségra, kdo nás tak rozesmál. Ale ta horší stránka tohoto dne byla doba před učebnou OPČM. Lucius se tam na mě vrhnul jak zvíře, neříkám že se mi to nelíbílo, právě naopak, ale musím to co nejlépe skrýt. Ale nejhorší na tomto dni je, že mám v devět školní trest s Blackem.
"O čem tak přemýšlíš, krasotinko?" vyrušil mě Luciusův ledový hlas.
"Ale nic a neříkej mi krasotinko."
"Proč si na mě tak hnusná?"
"Protože jsi idiot." No já vím, jsem hrozná.
Silně mě chytil za paži, až jsem sykla bolestí. "Moc si nedovoluj, to, že se mi líbíš, neznamená, že na mě budeš drzá."
"Trhni si" odsekla jsem. Tuhle odpověď nečekal, tak jsem se mu rychle vyklouzla a utíkala jsem ze společensky pryč. Stejně už musím na trest.
Na chodbě si mě ale odchytila moje blbá beznadějně zamilovaná sestřička.
"Tak hele, jestli si myslíš, že mého Siriuska sbalíš, tak to se šeredně pleteš. Jestli na něho něco budeš zkoušet hlavně na tom trestu tak tě vypleskám." Řekla s naivitou v halse.
"Nejsi tak náhodou nemocná? Já a balit toho zabedněnce Blacka? Ty jsi vážně cvok.
Abych se přiznala, musím říct, že za ním chodíš jako ocásek, je to fakt nechutný." řekla jsem klidně. "A teď mě omluv, jdu s tím tvým blbečkem na školní trest. Už jsem cela nažhavená," řekla jsem se značnou ironií. Moje sestra to nijak nekomentoval tak jsem vyrazila.
Za pět minut devět už jsem klepala na dveře Bigbackova kabinetu.
"Ááá, slečna Colmanová už je tu pane Blacku," Black? Ten už tu je taky?
"Tak, půjdete do zapovězeného lesa posbírat tyhle bylinky, a přinesete je všechny, jinak půjdete ještě jednou, rozumíme si?"
"Ano, pane profesore," řekli unisono.
Teď už jsme stáli před zapovězeným lesem.
"Tak já navrhuji, abychom šli každý sám" a utrhla jsem polovinu seznamu.
"Dobře, jak chceš, ty se tady budeš bát" odsekl ten arogantní pitomec Black.
"Už drž hubu, ty chudinko, co všechny nažaluje profesorům."
"Já nežaluju na všechny, ale jenom na zmijozeláky, kteří jsou tak líní, aby přišli včas na hodinu."
"V tom případě by si měl taky chodit do zmijozelu, protože ty se taky docela zdržuješ třeba s mojí vygumovanou sestřičkou v posteli, že?" už jsem kypěla vzteky.
"Tak to si přehnala, já ti taky neříkám, že se někde válíš s tím peroxidem Malfoyem" odsekl.
Já jsem vytasila hůlku a vykřikla "To není pravda, prvně si ověř informace demente, než něco vypustíš z tvojí hnusné držky!! Nechápu sestru, sice je blbá, ale až tak, aby za tebou dolízala jako ocásek, zatímco ty ji podvádíš na každém kroku, to jsem si fakt nemyslela."
"Sama jsi blbá, ty děvko prolhaná!"
"Protože jsem inteligentní, tak to nechám být, jinak bych tě asi zabila, takže na shledanou, no spíš na neshledanou." A zamířila jsem si to k zapovězenému lesu.
Asi po dvou hodinách jsem nasbírala všechny byliny, ale hned vedle mě vyšel Black. Vůbec jsem si ho nevšímala a mířila ke kabinetu. Když jsme mu tam oba dali byliny, Black ještě řekl " Pěkně ti zkomplikuju život." Na to odešel směr Nebelvírská společenská místnost.
Při cestě ke svojí společenské místnosti jsem si říkala, že se ho vůbec nebojím, krvezrádce jeden.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Theresa Theresa | 27. března 2008 v 17:13 | Reagovat

Trochu kratky no ale co se da delat

2 LiZinKa LiZinKa | 27. března 2008 v 18:41 | Reagovat

no to som zvedava,ze ako jej ho chce skopmplikovat!

3 Kayla Kayla | 27. března 2008 v 18:53 | Reagovat

naprosto suprovni uz se tesim na dalsi pokracko:)

4 Theresa Theresa | 27. března 2008 v 19:06 | Reagovat

Omluva. Kdyz jsem si to cely projela, tak to neni tak kratky.

5 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 27. března 2008 v 21:27 | Reagovat

Prostě úžasný!!!!!!!!!!!!

Teda ten Malfoy se nezdá čéče!XD

6 Maysie Maysie | Web | 27. března 2008 v 21:37 | Reagovat

Asi začínám mít ráda Raichel. Ashley je moc naivní nanynka a to se mi nelíbí... Ale stejně... nvm nvm... pěkná kapča :o)

7 Bariska Bariska | Web | 30. března 2008 v 9:09 | Reagovat

Uplne supeeer. . . doufam ze kapitola bude brzo =))

8 Fiera Fiera | Web | 20. června 2008 v 9:28 | Reagovat

tuhle jsem taky kdysi četla. Já nějak zapomněla tenkrát komentovat. Asi se mi posekával net. MYslím, že v té době mě nějak moc zlobil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama