19.kapitola

29. března 2008 v 18:24 | Aneetikk |  Není všechno, jak se zdá
Kdybste náhodou chtěli vědět, jak mi je, tak moje odpověď bude, že je mi děsně. Nemůžu prostě uvěřit, že je to poslední kapitola mojí povídky. Ano, už to tak je. Nikdy jsem ani nedoufala, že povídka Není všechno, jak se zdá sklidí takovéhle ovace, opravdu nikdy. A teď je konec. Vzpomínám, jak jsem začínala, jak mi moc psaní nešlo (ne, že by teď bylo lepší) a prostě jsem v téhle povídce nechala něco ze sebe.
Ale už dost těch mojích zpomínek a chmurných myšlenek. Děkuji všem, kteří tuhle povídku četli, že mi dávali sílu pořád psát. Bez vás bych se na to už dávno vyprdla. Tak pěkné čtení a prosím komentujte! Budu jen ráda.
Ps: Ještě bude epilog!! A nrebojte, nebo spíš se netěšte. Ještě budu psát i další povídky. Ja vím, nějak moc to prožívám, ale dopsala jsem svoji první povídku, tak si to trošku citů zaslouží, no ne?
Psaní zdar a ahoj...
Any

Od té radostné události utekl týden. Byla jsem nešťastnější ženou na světě, aspoň si to myslím. Nic mi nechybí, mám všechno, po čem bych mohla toužit. Mám snoubence skoro manžela, který mě miluje, dítě, které se nám narodí a přátelé. Nic nám nemohlo naši idylku zkazit.
Samozřejmě ta akce na Smrtijedy dopadala dobře i bez Siriuse a jsem ráda, že se mnou zůstal. Teď se o mě staral, jako bych byla smrtelně nemocná a to nechci vidět, až to moje těhotenství půjde vidět, to se nehnu z postele ani na krok.
Dneska jsme měli svatbu, na tuhle chvíli jsem čekala nevím, jak dlouho a konečně se mi splnil můj sen. Byla jsem strašně nervózní. Těhotenství na mě ještě nebylo znát, tak jsem ve svatebních šatech nevypadala jako balón.
"Já to snad nestihnu," zděsila jsem se, když mě ještě Lily upravovala. Stála jsem před zrcadlem a kriticky jsem se na sebe dívala. Šaty byli krásné, ale já jsem vypadala hrozně.
"Stihneš. Ještě je čas a když tak chvilku snad počkají," uklidňovala mě.
"Vypadám hrozně, až mě Sirius uvidí, tak si mě potom nebude chtít vzít," zaskučela jsem a Lil se rozesmála. "Prosím tě, čemu se směješ, to je vážná věc," napomenula jsem ji přísně.
"Ale prosím tě, vypadáš úžasně a až tě Sirius uvidí, tak mu spadne čelist dolů, uvidíš," utěšovala mě. Byla jsem k nevydržení, jen jsem pořád fňukala. Po dlouhé chvíli jsme se konečně dostali do kostela, kde na mě čekal můj vyvolený.
****
Po obřadu a hostině jsme došli před dveře našeho bytu.
"Počkej," řekl Sirius dřív, než jsem stačila odemknout a vejít dovnitř.
"Co je?" nechápala jsem. Přišel ke mně a popadl mě do náruče.
"Manžel musí svou manželku přenést přes práh," vysvětlil. Oh, jak romantické. To mě dostalo, usmála jsem se a on mě přenesl na postel. Začala ta chvíle, na kterou se Sirius tak těšil. Podle něho je tohle nejlepší chvíle na celém manželství: Svatební noc.
*****
Přitulila jsem se k němu ještě blíž. Nechala jsem ho, aby si pohrával s mými vlasy. Ten hřejivý pocit mi zaplňoval duši i srdce. Nemohla bych si představit, jaké by to bylo, kdyby tady se mnou nebyl. Kdybych se teď v posteli vyvalovala s někým jiným. Miluji ho a už nikdy se to nezmění.
Ležela jsem na jeho pevné hrudi a cítila jsem, jak se jeho hrudník zvedá po pravidelnými nádechy a výdechy.
"Sirius, miluješ mě?" zeptala jsem se po chvíli mlčenlivého ticha.
"Co je tohle za otázku?" opřel se rukama, aby na mě lépe viděl. "Kdyby ne, to bych si tě asi nebral," řekl trochu naštvaně.
"Promiň, já vím, že ano," usmála jsem se a lehla jsem si vedle něho. Po velmi krátkém okamžiku jsem usnula.
Probudilo mě až nějaké divné rachocení v kuchyni a potom zaklení. Vstala jsem, oblékla jsem si župan a šla jsem se podívat, co se to tam vlastně děje.
Stála jsem mezi dveřmi a bavila jsem se.
Sirius pobíhal po kuchyni jako nějaká cvičená opice. Po skříňkách hledal nějaké nádobí a přitom se zamyšleně tvářil.
"Hmm, hmm. Neruším?" uculila jsem se pobaveně.
"Co tady děláš. Podle plánu máš ještě spát," zhrozil se najednou.
"Tak podle plánu. Podle jakého plánu?" pozvedla jsem obočí.
"No, chtěl jsem ti přinést snídani až do postele a teď se s tím tak štvu," usmál se nevinně a mě ho začalo být líto.
"Ty můj chudáčku," ušklíbla jsem se ironicky. Přišel ke mně a políbil mě.
"Nějak to nevyšlo, tak si třeba můžem na snídani někam zajít, co říkáš?" navrhl vesele. Hned jsem zakroutila hlavou.
"Nebudeme utrácet za blbosti. Snídani udělám já, nemůže si dovolit rozhazovat peníze."
"Ale no tak, nemusíme šetřit, peněz máme dost."
"Ne, už jsem řekla. Budeme šetřit na těžší chvíle. Až budu mít břicho jako buben nebo až se to dítě narodí, nebudu pracovat a vydělávat budeš ty a já jsem úsporná a dobře hospodařím s penězi," zamítla jsem. Sirius mi raději neodporoval, věděl, jaké to potom bude mít důsledky. I já jsem věděla, že on mě věčně poslouchat nebude, ale teď se ke mně chová jako ke smrtelně nemocné, tak proč toho nevyužít, ne?
"Dobře, jak myslíš. James s Lily nás pozvali na večeři. Bude tam i Remus. Příjdem ne?" znejistěl, ale přece bych nemohla odmítnout. Tak dlouho jsme už Rema neviděla.
"Jasně, že váháš. Už se strašně na Náměsíčníka těším," usmála jsem se a Sirius přimhouřil svoje šedá očka.
"Kdo to dovolil mu říkat "Náměsičník", to můžou jen Poberti," zatvářil se varovně, ale já jsme mu to nesežrala.
"Jen tak pro informaci. Možná že sis všiml, ale skoro jsem mezi vás patřila. Patřila bych, kdyby jste mi uměli vymyslet nějakou normální přezdívku," odfrkla jsem si. Už dávno bych mezi Poberty patřila, ale oni vážně nic nemohli vymyslet.
"Teď už žádnou přezdívku nepotřebuješ. Už jsem ti ji vymyslel," usmál se laškovně.
"No, tak se pochval," vybídla jsem ho. Tušila jsem, že vymyslí něco originálního při jeho fantasii a nápaditosti.
"Pro mě jsi a budeš "mamina"," zasmál se a já jsem zuřila. Neměla jsem ráda, když mi tak někdo říkal a ještě když na mě někdo bral takové ohledy.
"Ty bídáku," zavrčela jsem a začala jsem ho honit po kuchyni. Rychle mi zdrhal. Ale bohužel v takovémhle malém bytečku nebylo moc možností, tak ihned zdrhl do ložnice.
Rychle jsem tam vletěla, ale nikde nebyl. Rozhlížela jsem se po pokoji a pak mě něco napadlo zezadu. Chytil, odnesl mě na postel a začal mě lechtat. To už jsem říkala, že jsem až chronicky lechtivá?
Jeho hbité prsty mi putovaly po těle.
"Si-siriusi pře-staň, prosím," vyhrkla jsem a oči jsme měla plné slz. "To nemů-nemůžeš," doplnila jsem a on pořád nepřestával.
"Proč bych nemohl?" zeptal se sladce a na chvíli přestal, abych mu odpověděla. Měla jsme v plánu narazit na jeho slabost. Nejdříve jsem se rozdýchala.
"Že se nestydíš, napadat slabšího a ke všemu ještě zezadu," zakroutila jsem pohoršeně hlavou. Neměl rád, když mu někdo říkal, nebo-li jakkoliv naznačoval, že je slaboch. Ale uvnitř sebe jsem dusila smích.
"Takže uznáváš, že jsi slabší," culil se. Tak tohle jsem nečekala. Tohle jsem taky neměla ráda, když jsem mu musela přiznávat, že je v něčem lepší než já.
Tak jo, uznávám. Ale to je přeci jasné, že si silnější ne? Jsi velký chlap a já jsem něžné pohlaví," zdůraznila jsem mu.
"Pojď ke mně, ty něžné pohlaví," řekl a potom mě objal.
*****
"Siriusi?" zvolala jsem z postele. Ihned na to jsem zaslechla kroky směrem ke mně.
"Ano zlato? Děje se něco? Bolí tě něco?" ptal se vyděšeně a mě už to lezlo na nervy. Takhle to u nás bylo den, co den.
"Ne, nic mi není. Akorát se nudím. Půjdu se asi projít," prohlásila jsem a zvedla jsem se z postele.
"Ne, nikam nechoď. Může se ti něco stát, můžeš uklouznout na chodníku, může tě přejet auto. Nikdy nevíš, co se může stát," řekl a zatarasil mi cestu ven.
"Miláčku, začínáš už být paranoidní, nic se mi nestane. Dneska je venku docela hezky, už ani náledí není."
"Tak jo, ale půjdu s tebou," řekl nakonec a spolu jsme vyrazili do mrazivé ulice. Sirius pořád na mě dával pozor, držel mě za ruku, aby se mi náhodou něco nestalo. Předtím mi to přepadalo roztomilé, ale teď mi to docela hodně lezlo na nervy.
"Půjdeme k Potterovým. Je to odtud kousek," navrhla jsem a Sirius nadšeně přitakal. Lily a James se před měsícem konečně vzali. Skoro jsme u nich nebyli, protože mě Sirius odmítal pustit z bytu. Ale když šel na akci pro Fénixův řád, tak jsem k nim tajně šla. Samozřejmě tam ani James nebyl, jinak by to Siriusovi hned vyslepičil.
Došli jsme k jejich nádhernému domečku a zazvonili jsme na zvonek u dveří.
"Ahojte lidi!" zajásal James a hnal nás hned dovnitř. "Co vy tady?"
"Copak nemůžeme navštívit naše kamarády?" ušklíbla jsme se.
"Jo jasně, že můžete. Lily, Blackovi jsou tady!" křikl James a z kuchyně se k nám přiřítila štíhlá zrzka.
"Ahojky mamino," řekla a objala mě. "Jak se máš mimčo," zaculila se a pohladila mi bříško. Nuceně jsem se usmála. Kdykoliv jsem kamkoliv přišla, všichni mi šahali na břicho, už mě to štvalo.
Nakonec jsem se objala ještě s Jamesem, který dával pozor, aby mi neublížil. Cítila jsem se jako nafouklá ropucha. Všichni se mi stranili nebo se mi vnucovali. Vždyť rodit mám až za měsíc, tak co všichni šílí.
"Posaďte se, přinesu něco dobrého," řekla Lily a za chvíli přišla s talířem plný buchet. Posadila se vedle nás a hned každého pobízela, aby si vzal.
"Ne díky Lily, nemám hlad," odmítla jsem.
"Ale proč. Musíš jíst," zatvářila se starostlivě.
"Lily, prosím tě. Já nic jiného doma nedělám, než jím, jím a jím. Až porodím, bude ze mě i tak balón, až na to, že se nebudu moct jak vymlouvat."
Ještě dlouhou dobu jsme si o všem povídali a a teprve až teď jsem si uvědomila, že jsme šťastná po boku svého manžela Siriuse Blacka, který bude až do mé smrti pánem mého srdce a strůjcem mého života...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leenikk Leenikk | Web | 29. března 2008 v 18:51 | Reagovat

Anuš, to bylo tak... já nemám slov! Já jsem vyčkávala na další kapču a ona je tady! Ale je mi to taky líto, že je to poslední kapča! Je to takové divné, že bude zase nová povídka úplně o něčem jiném. Tahle byla prostě naprosto totálně úžasná(tím nechci říkat, že ostatní nebudou).Skvělý nápad, skvělé postavy, happyend!!! Co víc si přát? ... moc se těším na ten epilog! Tak hybaj!!!

2 Kayla Kayla | 29. března 2008 v 18:59 | Reagovat

uz se strasne tesim na ten epilog to bude teprve neco!:)taky je mi celkem lito ze uz tahle povidka bude koncit, ale tesim se na ty dalsi co napises a ktere budou stejne dobre ne-li jeste lepsi!

3 Bufala Bufala | 29. března 2008 v 19:30 | Reagovat

jse rada že to skončí Happyendem krasná povídka originalni napad sklapim pred tebou klobouk(jen tak teoreticky)

4 luckily luckily | Web | 29. března 2008 v 20:01 | Reagovat

pááááni, tak tohle je kráááásné....:)) já nemám slov...:)) doufám, že už se nic nestane a budou všichni žít šťastně až do smrti..:)

5 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 29. března 2008 v 21:13 | Reagovat

Nádhera!!Nemám co dodat!:o)

6 Illandris Illandris | Web | 29. března 2008 v 21:17 | Reagovat

Tohle byla vážně moc pěkná kapitolka. Nejvíc mě dostalo to s tou maminou, to jsem úplně vyprskla smíchy:))

Taky doufám, že to dopadne dobře:)

7 LiZinKa LiZinKa | 29. března 2008 v 21:51 | Reagovat

noo pekne.a ako sa o nu staraju:D

8 Jenny Jenny | Web | 29. března 2008 v 23:12 | Reagovat

Ou je,poslední?=´( Tak to je mi fakt líto=( Ale moc moc setěším na prolog...tahle kapitola byla moc krásná,prej mamino=D Super, moc povedený...

9 KiVi KiVi | Web | 30. března 2008 v 1:12 | Reagovat

teda super :) to sem zvědavá jestli tvůj konec bude navazovat na knížku,....

10 Jasane Jasane | E-mail | Web | 30. března 2008 v 8:48 | Reagovat

KiVi: Nesmí!! Nesnáším smutný konce xD

Jako xD Super kapitola škoda, že je poslední, ale to se nějak vydejchá, přece jen budou další povídky... Těším se na epilog!!!

11 MarryT MarryT | Web | 30. března 2008 v 9:07 | Reagovat

Krásný závěr jednoho příběhu, ještě se těším na epilog. ;-)

12 Koudelacka Koudelacka | 30. března 2008 v 17:49 | Reagovat

jejky mě je taky moc líto, že tohle byla poslední kapitola:( moc se mi to líbilo a strašně se těším na epilog:) a taky na další povídky...

13 Fiera-tvé SB Fiera-tvé SB | Web | 31. března 2008 v 9:18 | Reagovat

Sakra já jsem nějak pozadu, jsem nějak zapomněla přečíst poslední tři kapči asi jelikož mám strašný mezery, tak snad se mi to povede odpoledne napravit. A budu si moct přečíst tuhle kapču celou. Jsem totiž na to přišla už na začátku téhle kapči. :( asi budu plaka že jsem to nějak zapomněla číst. :( Nechápu jak se to mohlo stát.

14 Fiera- tvé SB Fiera- tvé SB | Web | 1. dubna 2008 v 16:31 | Reagovat

Tak jsem to včera povedlo, dočetla jsem si v téhle povídce všechno co mi scházelo. A musím říct, že to končí opravdu zajímavě. A tahle kapča je úplně bombová.

15 Janicza Janicza | Web | 1. dubna 2008 v 17:05 | Reagovat

no hezký!!!! Ani ten konec nebyl nejak nechutně přeslazenej... Líbilo se mi, jak to skončilo, i když je to škoda!

16 jaja jaja | 1. dubna 2008 v 23:12 | Reagovat

prekrasna kapitolka..nadherna..neviem sa dockat dalsej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama