18.kapitola

24. března 2008 v 20:11 | Any |  Není všechno, jak se zdá
Ahojky!!! Ty předchozí komenty mě strašně potěšily, fakt moc díky,. K téhle kapitole nebudu psát nic. Jen hezké čtení a komentujte 1.kapitolu Proti srsti. A jen tak mezi náma už je 2 i 3 kapiola, ale ta přibude trochu později!!

To, jak jsem s cítila ani nejde popsat slovy. Nikdy v životě mi nebylo líp. Byla jsem šťastná, jak ještě nikdy v životě. Byl jedem měsíc bydlím s ním v jeho bytě, a ještě nikdy jsme se nepohádali. Jenom takové malé hádky, ale to nestojí za řeč.
Probudilo mě šimrání na krku. Nechtěně jsem otevřela oči a zjistila jsem, že Sirius líbá na krku.Nechala jsem si to líbit. Aspoň tady v tomto bytě není nikdo, kdo by nás při takovéhle chvíli rušil. Svýma rukama mě hladil po bocích, potom mě převalil na záda a začal mě líbat, teď svýma rukama mi zajel pod košilku a zkoumal moje tělo (ne, že ho už neměl prozkoumané J).
"Siriusi," okřikla jsem ho rozesmátě. Ublíženě se na mě podíval a zaculil se.
"Vadí snad něco?"
"Ne, ale to ti nestačili v noci?" nenechala jsem se odbýt.
"To víš, že ne. Tebe se nikdy nenabažím," pošeptal mi do ucha a pokračoval v tom, v čem začal.
"Přestaň Siriusi," zasmála jsem se. Dál nepřestával, začal mě svlíkat. Najednou mě popadla nevolnost. Bylo mi na zvracení. Prudce jsem ho odstrčila a běžela jsem na záchod.
"Alex. Děje se něco?" optal se starostlivě a já jsem mávla rukou, jakože ne a dál jsem zvracela do záchodové mísy.
Celá zelená jsem se vyštrachala z koupelny.
"Opravdu se nic neděje? Tohle už je po několikáté, měla by sis zajít k doktorovi," přemlouval mě.
"Ne, to je dobrý. Budu mít nějakou střevní chřipku," zamluvila jsem to jako obvykle. Měl pravdu, tohle je už po třetí. Vím, co by to mohlo být, ale tuhle myšlenku jsem hned zapudila, to by nebylo možné.
"Raději už ani nesnídej, za chvíli máme být u Jamese na obědě," oznámil mi. Podívala jsem se na nástěnné hodiny v kuchyni. Zhrozila jsem se. Už bylo skoro dvanáct. Pořád jsme tak pozdě vstávali. Tak, když nás nikdo nenutí vstávat, tak proč by jsme to dělali, že? Došla jsem ke sporáku a začala jsem si vařit čaj. Heřmánkový čaj mi pomůže.
Sedla jsem si na židli ke stolu a usrkla jsem čajíček. Snídani bych nejspíš taky vyblila. Bylo mi i tak dost šoufl. Jak jsem o tom pořád dokola přemýšlela, tak těhotenství mi v tomto připadalo jako dost pravděpodobné. Musela jsem vědět pravdu a to hned.
"Siriusi?"
"No?"
"Já zajdu něco nakoupit, už ani chleba tady nemáme, jo?" Potřebovala jsem záminku, abych mohla jít ven. By mě jinak nepustil.
"Tak jo, ale přijď brzy," upozornil mě a já jsem šla do naší ložnice se převléct. Oblékla jsem letní šaty a vlasy jsem si stáhla do gumičky. Do kabelky jsem si dala peněženku a mohla jsem vyrazit.
Ze všeho nejdřív jsem musela jít něco nakoupit. Bylo by podezřelé, kdybych šla nakoupit a nákup bych nepřinesla. Zašla jsem do hypermárketu. Nevím proč, ale poslední dobou mě zajímali mudlovské věci. Do košíku jsme naházela nějaké pečivo atd. (přece tady nebudu vypisovat, co všechno koupila).
Tak, je to tady. Vešla jsem do dveří lékarny. Přišla jsem k přepážce a docela nervózně jsem ji řekla.
"Dobrý den. Prosila bych těhotenský test," řekla jsem potichu. Lékarnice nic neřekla a podala mi ho. Zaplatila jsem a spokojeně jsem odešla. Rychlím krokem jsem došla k našemu bytu. Z kabelky jsem vyštrachala klíče a odemkla si dveře.
"Siriusi, už jsem tady!" zvolala jsem, aby mě slyšel.
"Jo, jasně jsem v kuchyni," řekl. Nahlédla jsem dovnitř. Seděl na židly a zaujatě si pročítal Denního věštce.
"Za chvíli tam máme být, tak si pospěš," oznámil. Ale já jsem to nemohla vydržet prostě ten test jsem si musela udělat.
**************
Test jsem držela v třesoucí se ruce.
(Nebudu to nijak rozebírat, protože tomu nerozumím. Prostě a jednoduše, ten test byl pozitivní J)
"Pozitivní," zašeptala jsem vyděšeně. Neměla jsem čas o tom jakkoliv přemýšlet.
"Už jsi připravená?" ozval se mezi dveřmi Sirius. Test jsem rychle schovala za záda.
"Ne- ještě ne, a-le za chvilku bu-du," zakoktala jsem. Byla jsem v šoku. Musela jsem to ještě rozdýchat, ale na to bohužel nezbýval čas. Převlečená jsem vlastně byla, tak nebylo co řešit, teda v tomhle případě. Test jsem rychle vyhodila a přišla k Siriovi.
"Můžeme," usmála jsem se. Chytil mě za ruku a přemístili jsme se. Objevili jsme se uprostřed haly.
"Lily, Jamesi?" zavolala jsem. Už pár dní bydleli spolu. Podle toho, co jsem od Lily slyšela, je šťastná.
"Pojďte do kuchyně!" zavolala odněkud Lil. Vešli jsme do kuchyně a tam na nás vykoukla zrzavá žena se zástěrou. Vypadala opravdu vtipně. Nevydržela jsem to a potichu jsem se uchechtla.
"Co je tady k smíchu?" založila si ruce v bok.
"Ale nic. Jen jsme nebyla zvyklá tě takhle vidět," odpověděla jsem ji a ukázala jsem a její zástěru. Zakroutila hlavou.
"Posaďte se, za chvíli bude oběd," pokynula na krásné dřevěné židličky. Poslušně jsme si sedli. Chvíli jsme čekali, až se konečně objevil James.
"No Dvanácteráku, kde jseš?" vytknul mu Sirius a postavil se, aby svého nejlepšího kamaráda objal. Vstala jsem taky.
"Ahoj Jamesi, tak dlouho jsme se neviděli," řekla jsem ironicky. Uchechtl se, vidíme se skoro každý den na schůzkách řádu. Ano, já jsem členka onoho slavného Fenixova řádu. Sice mě tam Sirius nechtěl pustit, že je to prý nebezpečné. To všechno ví, ale moje schopnosti by se určitě hodili. A když tam může chodit on, tak proč ne já.
Objala jsem ho a zpátky jsem si sedla.
"A Lily. Vlastně jsem se ještě nestihla zeptat na to, co vlastně mít budeme," zeptala jsem se mlsně.
"Bude kuře," oznámila a já jsem měla strašnou chuť. Po asi tak pěti minutách Lily podávala. Mezitím jsme si povídali od všemožných věcech. Od famfrpálu do politiky. Strašně jsme se u toho nasmáli. Ti ministerští paka vymýšleli různé vyhlášky, které byly naprosto k ničemu.
"Teď přestaňte. Podávám na stůl," oznámila Lily. Vůně z pečeného kuřete se nesla celou kuchyní.
Dala jsem se do jídla. Všichni se na mě udiveně podívali.
"Co je?" zamumlala jsem s plnou pusou.
"Nic. Snad jen, že vypadáš jako Petr, a to, jako by jsi týden nejedla," zasmál se Dvanácterák. Schytl ode mě nepěkný pohled a dala jsem se znovu do jídla. Když už jsem měla dávno dojedeno, tak jsme přemýšlela o tom dítěti, které čekám. Bude Sirius šťastný? Vím, že nechce závazky, ale to by mě přece nepožádal o ruku, ne?
Po jídle jsem Lily pomohla s úklidem talířů.
"Fakt?" slyšela jsem nadšený hlas Siriuse.
"Jo, fakt. Ukážu ti to," řekl šťastně a chytil Siriuse za ruku a pádil s ním někam pryč.
"Omluvte nás dámy. Máme neodkladnou záležitost. Tichošlápek chce vidět moji zbrusu novou motorku," oznámil gentlemansky.
"Posaď se," pokynula mi. "Tak co, jak se s ním máš?" vyzvídala.
"Mám se krásně. Nikdy v životě jsem se tak necítila. A co vy. Už tě požádal o ruku?"
"Ne, ale myslím, že se na to chystá," řekla šťastně. Opravdu jsem ji to přála. Milovali se a jejich vztah by jim mohl každý pár akorát závidět.
"To je super."
"Alex, co je s tebou děje. U jídla si byla duchem jinde. Všimla jsme si toho," zeptala se starostlivě a chytila mě za ruku.
"Víš, já… Lily, jsem těhotná. Dozvěděla jsem se to dneska," řekla jsem a sklopila hlavu k zemi.
"To je úžasné!" zavýskla Lil. Nepatrně jsem se pousmála. Asi měla pravdu, vždyť je to dobré, mít dítě. "Nebo není?" zeptala se najednou.
"Ano, je to úžasné, ale nevím, jak na to bude reagovat Sirius. Přeci ho znám, nevím, jestli bude chtít tak rychle dítě."
"Ale Alex. Už se to stalo, tak nebude mít na vybranou. Bude určitě rád, to by tě přeci nepožádal o ruku, kdyby o tebe neměl zájem," ujistila mě.
"Asi máš pravdu," šeptla jsem a cítila jsem se už o mnoho lépe. Náš rozhovor ovšem nepokračoval, neboť přišli kluci. Siriusovi zářily oči.
"To je super. Měla bys to taky vidět. Koupíme si taky takovou?" ptal se nadšeně. Veděla jsem, že kdybych řekla ne, tak by mě stejně neposlechl. I když v této situaci by se nám lépe hodilo auto.
"Jasně, když ti to udělá radost, tak proč ne?" usmála jsem se. Objal mě. Vypadal opravdu roztomile, jako malé dítě.
Najednou se v krbu objevil Alastor Moody.
"Lidi, je naléhavá schůze a možná se půjde do akce," oznámil rychle a my jsme neváhali ani chvilku a přemístili jsme se do hlavního štábu.
"Posaďte se," ukázal nám na volné židle Brumbál. Sedli jsme si a nedočkavě jsme čekali na to, co se bude dít.
"Poslední dobou se dějí nepříjemné věci. Smrtijedi útočí na mudlovské vesnice a zabíjejí bez smilování i malé děti," řekl pevným hlasem. Lily si přiložila ruku na ústa, aby nevyjekla i já jsem na tuto novinu vykulila oči. Oni zabíjí malé nevinné děti. Parchanti.
"Máme informace, že zaútočí dneska odpoledne, tak tam na ně počkáme," rozhodl Brumbál. Nevěděla jsem, jestli mám opravdu jít, bylo to nebezpečné. A teď, když v sobě nosím dítě, bych ohrozilo jeho život. Ale přece ze sebe nebudu dělat chudinku.
"Přemístíme se na místo útoku. Je to vesnice Medovice.
"Alex, vážně tam chceš jít, je to nebezpečné," zašeptal mi Síirius do ucha.
"Jo," pípla jsem a přemístila jsem se.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Stála jsem uprostřed nějaké cestičky, kolem které byly domy. Vedle mě se objevila Lily.
"Schováme se za strom a budeme čekat," oznámila mi a odtáhla mě za nejbližší strom. Čekali jsme docela dlouho, až mě to začalo unavovat, ale po chvíli jsme se konečně dočkali. Objevilo se pár Smrtijedů. Měli jsme přesilu. Netušili, že tady budeme.
"Impedimenta!" vykřikla jsem zpoza stromu a vyběhla jsem z úkrytu. Smrtijed odletěl několik metrů daleko a zůstal ležet na zemi.
"Avada kedavra!" zaslechla jsem krákoravý hlas za sebou. Někdo mě však odhodil na zem a kletba mě minula jenom o vlásek. Vytřeštěnýma očima jsme hleděla na svého zachránce. Byl to Sirius. Na tyhle situace jsme nebyla zvyklá. Právě zachránil život mě a našemu dítěti. Do očí se mi nahrnuly slzy. Z nepozornosti jsem málem udělala chybu svého života. Mohla jsem zabít nás oba.
Viděl to na mě, že jsem rozrušená a že bych další boj nezvládla. Přemístil se se mnou k nám do bytu. Vzal mě do náruče a odnesl mě do pokoje. Vyděšeně jsem pořád koukala.
"To bude dobrý, uvidíš, kolikrát se nám to ještě stane," zašeptal mi do ucha. To je teda útěcha. "Počkej na mě, za pár hodin se vrátím," řekl mi a chystal se přemístit, ale včas jsem ho chytila za ruku.
"Ne Siriusi, prosím. Mám zlé tušení. Prosím zůstaň se mnou," zaprosila jsem.
"Ale já nemůžu. Chápej, oni mě potřebují."
"To není pravda. Máme přesilu, to zvládnou i bez tebe. Něco se ti tam stane a já to nepřežiju," pokračovala jsem. "Jestli mě miluješ, tak tady zůstaneš." Podíval se ne mě nevěřícným pohledem.
"Jak to myslíš. Nebudeš mi rozkazovat a dávat mi na vybranou. Můžu si dělat, co chci," zavrčel.
"Prosím, jestli ne kvůli mně, tak kvůli našemu dítěti. Nechci, aby vyrůstalo bez otce, vzlykla jsem. Vytřeštil na mě oči a potom si sedl na postel.
"Cože?" dostal ze sebe.
"Siriusi, já… promiň. Nechci tě stavět před hotovou věc. Jen chtěla jsem ti to říct, až bude lepší chvíle, ale tohle je asi jediná šance, jak tě přimět, aby si tady zůstal.
"Počkej, tak pěkne po pořádku. My budeme mít dítě?" ujišťoval se. Přikývla jsem. Radostně se na mě usmál a objal mě.
"Alex, díky. To je nejlepší zpráva v mém životě. Miluji tě a vždycky budu," řekl, políbil mě na ústa a potom i na bříško.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Četli jste tuhle povídku?

Ano, jasně
Ne

Komentáře

1 Theresa Theresa | 24. března 2008 v 20:47 | Reagovat

Super kapitolka, jsem vubec necekala, ze bude tehotna. Ale je to prima napad. A Sirius zareagoval prekvapive mile.

2 leenikk leenikk | Web | 24. března 2008 v 21:23 | Reagovat

non teda! Hodně dlouhé, ale zato úplně skvělé, ale teda sem nedýchala, jak ji mmmálem zabili. Ale už se tším na děťátko!

honem další!

3 luckily luckily | Web | 24. března 2008 v 21:31 | Reagovat

boooože, tohle bylo nááádherné...:))) já nemám slvo...:)) to bylo prostě skvělé..

4 LiZinKa LiZinKa | 25. března 2008 v 9:46 | Reagovat

noo kraaaaaaaasa..pekne..nemam slov:)uz sa tesim na dalsiu kapcu:))

5 ajvi ajvi | E-mail | Web | 25. března 2008 v 12:33 | Reagovat

to je vážně skvělá zprába:) tak děťátko...nádherná kapča

6 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 25. března 2008 v 15:03 | Reagovat

SKvělý!! Naprosto úžasně:o)

7 Elizabet Elizabet | Web | 25. března 2008 v 15:42 | Reagovat

jéééééééj.... a ja som sa už bála, že Sirie alebo Alex zomrú... ale som happy, že ostali :))

8 Jasane Jasane | E-mail | Web | 25. března 2008 v 16:02 | Reagovat

Skvělýýýýýýýýý!!! To se ti vážně povedlo!!! Skvělá kapitola:) Jo a doufám, že budou mít holku..xD

9 cassiopea cassiopea | Web | 25. března 2008 v 16:06 | Reagovat

nádherná kapitolka!!!

úplne super!!a dosť nečakané...rýchlo pokračko!!!:)

10 Illandris Illandris | Web | 25. března 2008 v 17:24 | Reagovat

Úžasná kapitolka. Doufám, že se vezmou a bude happyend:))

11 Kayla Kayla | 25. března 2008 v 18:39 | Reagovat

uzasne uz se tesim na dalsi kapitolku:)

12 Jenny Jenny | Web | 26. března 2008 v 14:44 | Reagovat

Krásnýýýý! Nádhernéj vývoj=) Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál...

13 KiVi KiVi | Web | 26. března 2008 v 20:22 | Reagovat

super snad se nepřemístí :)))

14 Koudelacka Koudelacka | 27. března 2008 v 19:23 | Reagovat

jujky... to je super:) tak oni budou mít mimi... to je bezva, už se móóc těším na další:)

15 Janicza Janicza | Web | 29. března 2008 v 15:23 | Reagovat

nějak jsem poslední dobou neměla as na čtení posledních třech kapitol, ale dneska jsem si to vynahradila, no a stálo to za to! Takové šoky se zažívají málokdy! Ale musím řít, že Sirius zprávu  tom že bdde otcem vzal víc optimisticky než jsem si myslela! Wow

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama