1.kapitola- Pruhovaná dýně v pyžamu

24. března 2008 v 10:42 | Any |  Proti srsti
Tak, ještě jsem Vám nestihla nic povědět o tom, jak tato povídka vznikla. No znáte to, když se 3 naprosto potrefený holčiny rozhodnou napsat společnou povídku. Tak jsme vymýšleli a vymýšleli, až jsme to vymysleli.
První kapitolku jsem napsala já, druhou nejspíš Leenikk a třetí asi Nattka. A moji kamárdce Barušce děkuji, že kvůli ní mě napdl ten název a začátek kapitoly. Tak Baruš, doufám, že ti to nebude vadit.
Omlouvám se zy chyby a hlavně KOMRNTUJTE!!!!!!!

Vyděšenýma očima jsem se rozhlédla kolem sebe. Hledala jsem aspoň náznak oranžové barvy. Popošla jsem pár nepatrných kroků a nahlédla jsem za roh domu. To, co jsem spatřila mi vyrazilo dech. Opět jsem začala křičet a utíkat pryč od té obludy. Máchala jsem rukama ve vzduchu a utíkala jsem, jako nikdy předtím. V běhu jsem se podívala za sebe. Pořád mě pronásledovala pruhovaná dýně v pyžamu. Bylo to opravdu odporné. Přeběhla jsem přes přechod a schovala jsem se za zelený keř. Malinkou škvírou jsem mapovala okolí. Najednou jsem pocítila, jak mi někdo šahá na rameno. Prudce jsem se otočil a začala jsem řvát..
"Áááááááá!" křičela jsem a celá spocená jsem se dostala do polohy v sedě. Zrychleně jsem dýchala a rozhlížela jsem se kolem sebe.
"Ségra, co zas šílíš. Ty fakt potřebuješ do psychiatrické léčebny, jsi totální blázen!" okřikla mě moje sestra. Je stejně stará jako já. Jsme totiž dvojčata. Zrovna dvakrát v lásce jsme se neměly. Byli jsme jako oheň a voda, naprosto rozdílné. No, ale nejdřív bych se ale měla představit. Moje drahocenné jméno je Ashley Colmanová a mívám takovéhle hrůzostrašné sny. Podle ségry jsem psycho. Tak něco o mě. Jsem hezká, všichni to o mě říkají, a umím toho využívat. Vlastně jsem ještě neřekla nic o mojí sestřičce. Raichel je nafoukaná kráva a strašný drzoun. Být s ní v jedné místnosti, je prostě o nervy. Proto taky chodí do Zmijozelu, aspoň od ní mám skoro celý rok klid.
"Jé. Dneska jedeme do Bradavic. Konečně!" zajásala jsem nadšeně, ale Raichel si mě změřila zhnuseným pohledem.
"Nechápu, jak se tam můžeš těšit. Potřebovalo by to tam vyčistit od mudlovských šmejdů a krvezrádců. Ale vy všichni uvidíte, až sjedná pořádek Pán zla," zavrčela a potom se usmála. Nevěřila jsem svým očím. Ona přece se nemůže stát jednou z těch jeho posluhovačů.
"Proč to říkáš? Vždyť ti lidé nejsou špatní, tak je neurážej," obořila jsem se na ní svým tenkým hláskem. Do očí se mi nahrnuly slzy, chtěla jsem je zahnat, ale nějak se mi to nepovedlo.
"Sestřičko, ty si taková citlivka. Ty to nikdy nikam nedotáhneš. Když se ti něco nebude líbit, tak se rozbrečíš jako nějaké malé děcko," zasmála se svým krákoravým hlasem. Pohoršeně jsem si odfrkla. Hrdě jsem zvedla hlavu a odkráčela jsem do naší společné koupelny. Už tolikrát jsem rodiče prosila, aby mi zařídili svůj vlastní pokoj. Bylo nám 17 a pořád jsme byli spolu v jednom pokoji. Provedla jsem ranní hygienu a nalíčila se. Nalíčila jsem se tak, aby mi vynikly moje růžovoučké tvářičky. Chci být roztomilá, ale né zas tak moc, aby si kluci nemysleli, že jsem nějaké malé děcko. Své dlouhé hnědé vlasy jsem si nechala rozpuštěné, dodávalo mi to ještě více krásy, než doposud.
***********
"Počkej na mě!" zavolala jsem na Raichel v běhu. Byla už před přepážkou, otočila se na mě a ukázala mi sprosté slovo. Žasla jsem.
"Ty sprosťáku! Takhle se chová dáma?"
"Víš co, starej se o sebe a dej mi pokoj," křikla na mě s úšklebkem a prošla přepážkou mezi 9 a 10. Zastavila jsem a snažila jsem se nabrat kyslík do plic. Kondičku jsem neměla, ale mě stačí moje oslnivá krása. Nebudu někde běhat jako nějaký ratlík nebo koza. V klidu, bez námahy jsem doklusala k přepážce a jedním krokem jsem ji přeskočila. Jako obvykle jsem měla možnost vidět červený vlak a na něm nápis Bradavický expres. Mnoho studentů pobíhalo sem a tam. Zahlédla jsem moji školní lásku. Začala jsem na něho mávat, aby si mě všiml.
"Héj Siriusku. Tady jsem!" volala jsem na něho s úsměvem. Po chvíli se podíval mým směrem. Nejdříve se a mě podíval typem "Už zase?" a poté nahodil oslnivý úsměv. Prodírala jsem se studenty k němu. Celé prázdniny jsem čekala na tuto chvíli. Na naše radostné shledání. Pod polštářem mám jeho fotky, lépe se mi pak usíná. Něco šeptal svému kamarádovi. James Potter, famfrpálová hvězda, nebelvírský chytač se svalnatým tělem. Ale Siriusek byl boží. Tak roztomilý a krásný, prostě nej.
Konečně jsem se k němu dostala.
"Ahoj Siriusku. Tak strašně dlouho jsme se neviděli. Ještě chvíli a srdce by mi puklo žalem," chrlila jsem na něj. Vypadal opravdu potěšeně a oslnivě se na mě zazubil.
"Čau krásko, taky jsem na tebe myslel. Nedáme někde spicha, třeba někdy v nepoužívané učebně?" zeptal se a přitom na mě mrkl. Sklonila jsem hlavu k zemi a červenala jsem se.
"Tak jo. Potom se někdy domluvíme," oznámila jsem mu radostně a utíkala jsem se svým kufrem do kupé. Skoro všechny už byly obsazené, ale na konci jsem našla Lily. Byla to moje kamarádka. Byla z mudlovské rodiny, ale mě to nevadilo. Raichel mě za to odsuzovala. Sice Lily na mě někdy byla trošku zlá, protože se ji nelíbí, jak se pořád vnucuju Siriusovi. Ale vždyť to není pravda. On se mnou chce být.
"Ahoj Lily."
"Jé ahoj Ashley. Tak jak ses měla?" usmála se na mě. Ke mně byla vždycky upřímná, až to někdy pěkné nebylo.
"Docela dobře, ale tady se budu mít líp. Je tady Sirius," zajásala jsem. "Už jsme si dali i sraz."
"Ashley, Ashley. Kdy konečně pochopíš, že tě jenom tahá za noc. Má tě jenom do postele. Všichni chlapi jsou stejní."
"Ale Lily. Přestaň. Není to pravda a co Potter?" zeptala jsem se s úsměvem. Věděla jsem, že když chci nějaké téma už ukončit, tak tohle je nejlepší řešení.
"Potter, ten perverzní úchyl a magor, který se pořád naparuje? Nic, co by s ním bylo." odpověděla naštvaně, až celá zrudla. Pobaveně jsem se ušklíbla. Měla jsem nějaké tušení, že ti dva nakonec budou spolu. "A už se posaď," řekla a já jsem si teprve teď uvědomila, že ještě stojím.
Krásně jsme si popovídaly. Vyprávěla jsem jí všechno, co jsem zažila o prázdninách. My jsme docela bohatí, takže jsme jezdili na dovolené a tak.
"Byli jsme Thajsku, v Panamě, v Argentině. Bylo to všude krásné, ale Raichel si pořád na něco stěžovala. Jednou, že se jí nechce. Podruhé, že je to pro mudly a tak dále…" řekla jsem. To její fňukání bylo fakt strašný.
Ani jsme se nenadáli a vlak už zpomaloval.
"Už jsme tady. To uteklo ale rychle co?" zahihňala jsem se. Pomalu jsme se dostali do kočárů. Párkrát jsem ho zase zahlédla. Smál se na celé kolo, tak mu to slušelo, prostě k sežrání. Svádivě jsem na něho usmála.
"Posloucháš mě?" zatřásla se mnou Lily.
"Ne promiň. Ale to nejde dělat nic jiného, když ho vidím," omlouvala jsem se, měla jsem pravdu.
"Jsi strašná. Jednou se z něho zblázníš," zakroutila hlavou.
V kočáře bylo málo místa. K nám se nacpali ještě šesťačky, protože si neměli kam jinam si sednout. Do naší jakoby party ještě patřila ještě Lucy, která bydlela s námi v pokoji. Je to černovláska, pořád zabraná do knih. V tom si byli s Lily podobné.
Kočár zastavil a my všichni jsme se hrnuly do Velké síně. Strop vypadal jako vždycky. Ty nové dětičky z něho byly úplně vedle, až mě to rozesmálo.
"Čemu se směješ?"
"Ti malí. Jsou ze všeho úplně vyjukaní. Nechce se mi věřit, že jsme byly stejné," zvonivě jsem se zasmála. Lily to přešla bez dalšího zbytečného komentování.
Zařazováno konečně skončilo a Brumbál začal svůj každoroční proslov, unavující.
"Teď si dejte do nosu," mávl rukou a na stole se objevilo všechno jídlo, na které by jste si vzpomněli. Já jsme samozřejmě snědla jen něco malého a méně tučného, musím si držet štíhlou linii.
"Jednou ročně si to můžeš dovolit," přemlouvala mě Lil.
"Ne, nemůžu Lily. Přece nechci vypadat jako některé z tohoto ročníku," řekla jsem a naložila jsem si salát. Lily jen pokrčila rameny a pustila se do kuřete. Kousek od nás jedl, spíš žral Pettigrew. Zhnuseně jsem se ušklíbla. Naproti němu jedl Sirius, ale on jedl kultivovaně. Usmála jsem a on mi úsměv oplatil a zase na mě mrkl. Nevím, co to mělo znamenat.
**********
"Jdeme už?" zeptala jsem se Lily, byla jsem už opravdu unavená.
"Jo, ale musím zjistit heslo. Počkejte na mě," řekla a odběhla za naší kolejní profesorkou. Lily byla primuska, ale Remus Lupin vzal malé žáčky na jejich kolej. Remuse moc neznám, ale Lily vždycky o něm hezky mluvila. Jsou kamarádi, chodí spolu do knihovny a tak.
"Heslo je bezoár," zašeptala, aby to nikdo kromě nás neslyšel. Kývla jsem a šli jsme směrem Nebelvírská společenská místnost.
V pokoji už byli naše kufry. Jako první jsem zabrala koupelnu já. Když jsem vylezla, hned jsem ulehla a usnula hned.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 leenikk leenikk | Web | 24. března 2008 v 10:52 | Reagovat

Anusz! Moc a moc se mi to líbí! Jak mám teďka napsat další, co? No , dala si laťku vysoko!

2 LiZinKa LiZinKa | 24. března 2008 v 14:26 | Reagovat

noo zaujimave..len by nemusela tak doliezat za siriusom

3 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 24. března 2008 v 14:28 | Reagovat

Super, moc se povedla:o)

Čekám na další :o)

4 Bariska Bariska | Web | 24. března 2008 v 15:27 | Reagovat

Anetko, ty moje dupo =D hele kapca byla uplne senzacni moc se mi to libi umis zaujmout hned prvni kapcou!! Ale takhle si delat srandu z mychh hruzostrasnych nocnich mur =D=D

5 Dark Lady Dark Lady | Web | 24. března 2008 v 15:48 | Reagovat

Teda, musím říct, že to začíná slibně, těším se na další:)

Ps: nechtěla bys spřátelit???:)

6 Maysie Maysie | Web | 25. března 2008 v 18:12 | Reagovat

Teda, Ashley je dost naivní... a ta její sestra, no pohroma... ale pěkný, těším se na další :o)

7 Fiera Fiera | Web | 18. dubna 2008 v 8:40 | Reagovat

Ahojky tak jsem si našla čas na první kapču téhle povídky. A je dobrá se mi líbila, fakt dost. Tak až si najdu čas tak se pustím do dalších.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama