Co dokáže změnit jedna návštěva

14. ledna 2008 v 19:36 | Anusz |  Jednorázovky
Je tady moje historicky první vlasní jednorázovka. Ten, kdo nemá rád slaďáky, tak to radši ani nečte. Jinak dost keců a přeju všem hezké čtení.
Vaše Anusz.

Co dokáže změnit jedna návštěva
Seděla jsem v křesle svého malého bytu. Bylo to právě 5 měsíců os odchodu z Bradavic a od rozchodu se Siriusem Blackem. Tolik jsem ho milovala a ještě miluji. Kdyby zjistil, že jsem s ním těhotná, nejspíše by mě odkopnul.
"Bylo to tak lepší, je to jenom moje dítě." Opakovla jsem si stále. Najednou jsem uslyšela zvonit telefon. Ano koupila jsem si tu mudlovskou věc, protože bydlím v mudlovském městě a moci rodiče jsou mudlové.
"Ano." Řekla jsem do sluchátka.
"Ahoj Kristine. To jsem já Lily." Byla Semráda, že zavolala, je to moje nejlepší kamarádka. Od té doby, co si vzala Jamese je u nich Sírius "pečený, vařený", ale já jsem ho chápala. Nikdy neměl rodinu, jakou by si přál.
"Jé ahoj Lil, jsem tak ráda, že tě slyším." Řekla jsem popravdě.
"Nechtěla by ses dneska odpoledne stavit na čaj?"
"Jo ráda, teda jestli tam nebude Sirius." Špitla jsem tiše.
"Ne, jen klid. Dneska je famfrpál, tak jde s Jakešem na utkání, přece víš jak to žerou. Vrátí se až pozdě večer."
"No tak to je super. Ráda přijdu.ů" zajásala jsem.
"Dobře, čekám tě ve 2 odpoledne a nás doma. Tak zatím pa."
"Zatím." Zavěsila jsem a šla se jsem pro sebe vařit oběd.
--
Bylo půl druhé. Oblékla jsem si roztomilé, žluté těhotenské šatičky a mohla jsem vyrazit.
"Hotovo" zašeptala jsem si pro sebe. Musela jsem uznat, že mi to bříško sluší, už jsem byla v 7 měsíci.
"Prásk." Přemístila jsem se.
"Ahoj!" zakřičela jsem a objala svou kamarádku.
"Už jsem se nemohla dočkat." Řekla se slzami v očích.
"Neviděli jsme se tak dlouho!" vyhrkla jsem a tyky jsem měla na krajíčku.
"Pojď, posaď se, pobídla a vedla mě ke stolu.
"Dáš si něco?"
"Prosila bych minerálku." Řekla jsem s prosbou.
"Co pořád děláš?" zeptala se Lily.
"No coby, sedím doma na zadku a odpočívám." Rozesmála jsem se.
"A co ty a James? Jak vám to spolu klape?:
"Miluji ho a on mě taky."
"To jsem ráda, že jsi šťastná." Usmála jsem se na ni.
"A v jakém jseš měsíci? Optala se mně.
"V 7."
"Pořád to nechceš říct Siriusovi?" Zeptala se opatrně.
"Ne, nechci ho do toho zatahovat. Potom by mě nenáviděl, že jem mu vzala život bez závazků."
"No jak myslíš, ale měl by to vědět."
"No změňme téma." Navrhla jsem. Celou dobu jsme si živě povídaly o všem možném, že jsme neměli pojem o čase.
"Tichošlápku, to bylo něco." Vydechl nadšeně James. Ani jsem se nestihla vzpamatovat a už byli v kuchyni.
"Kristine?" Zavřela jsem oči, asi jen doufajíc, že je to jen zlý sen. Ale opak byl pravdou. Všichni v kuchyni na mě civěli až ticho prolomila Lily.
"Pojď Jamesi. Musím ti něco ukázat." Řekla a táhla ho ruku pryč.
"Tak Lil, už musím jít." Řekla a zvedla jsem se ze židle, ale zůstali jsem už sami. Lily odvedla Jamese. Šla jsem pryč z kuchyně, až mě čísi ruka chytla za rameno a prudce mě otočila.
"Co děláš?" zeptala jsem se jakoby nic. Ale do očí jsem se mu podívat nedokázala.
"Co já dělám? To spíš ty. Rozešla ses se mnou a já ani nevím proč? Tak co mi na to řekneš?" zeptal se a čekal na odpověď.
"No tak promiň, že jsem urazila tvoje ego. A já ti nic říkat nemusím a pusť mě!" snažila jsem se vyprostit z jeho pevného sevření a však marně."
"Pusť´mě!" zakřičela jsem. A on zpozorněl, když si mě prohlédl. Už mu asi došlo. V hlavě mu začaly šrotit kolečka od výpočtů.
"To dítě je moje?" zeptal se pochvíli.
"Ne, je moje." Zavřeštěla jsem a snažila se odejít.
"Co po mně sakra chceš?" už jsem neudržela slzy.
"Jen pravdu."
"Tak jo. To dítě je tvoje, ale neboj nebudu tě do toho zatahovat." To už jsem pěnila vzteky. Všechno, co jsem prožívala za posledních 7 měsíců, muselo ze mě ven.
"Ani nevíš, jak jsem se cítil, když si se se mnou rozešla.
"A jak myslíš, že jsem se cítila já. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem se musela smířit s faktem, že budu svobodná matka."
"Ale já bych se o vás postaral." Obhajoval se Sírius.
"Nechtěla jsem, aby si se mnou byl jenom z donucení."
"Ale já tě miluji." Náhle jsem přestala brečet a skočila jsem mu kolem krku.
"To myslíš vážně?" zašeptala jsem mu do ucha.
"Samozřejmě, že to myslím vážně. Promluvíme si o všem u mě v bytě." Řekl a já souhlasila.
--
Ten večer jsme si všechno vyříkali. A on se těšil na narození našeho prvního syna. Za pět let se nám narodila holčička a žili jsme jako velká šťastná rodina. Jen jedna věc nám znepříjemnila život a to vzestup mocného černokněžníka lorda Voldemorta.
The end
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilianka Lilianka | Web | 20. ledna 2008 v 18:57 | Reagovat

Pěkný blog. Prosím hlasuj pro mě na této adrese http://ewafarna-zacefron.blog.cz/

jsem tam jako Lilianka. Předem děkuji =)

2 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 22. ledna 2008 v 16:55 | Reagovat

Suprová povídka, nechceš napsat pokračování???

3 Maysie Maysie | Web | 9. února 2008 v 13:43 | Reagovat

Pěkný :o)

4 Leenikk Leenikk | 14. února 2008 v 17:08 | Reagovat

Krásné!!

5 martnka martnka | Web | 23. června 2008 v 17:03 | Reagovat

gooodinácké

6 TreanetyRet TreanetyRet | Web | 18. července 2008 v 22:36 | Reagovat

Na mém blogu je zveřejněná tvá povídka. Není to za účelem krádeže. Zdroj uveden

7 KabinetGlos KabinetGlos | Web | 25. července 2008 v 21:34 | Reagovat

Povídka byla přesunutá na blog, jenže je uveden ve webu za stejným účelem, jak je nad tímhle komentářem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama