5.kapitola - Dlouhá doba.....

14. ledna 2008 v 17:01 | Denča
Háló kde jste kdo? Jaktože neslyším famfáry? Mám tu další kapitolku k Daniell ta si ji užijte a nezapomeňte komentovat!! Omlouvám se za tu délku, já vím, jsem nemožná!! Jinak, věnuju všem, kdo na ni čekaly!!!

5.Kapitola - Dlouhá doba.....
Tři roky. Krátká a zároveň strašlivě dlouhá doba mého pobytu v úžasném hradu jménem Bradavice. Myslím, že vím proč jsem se ocitla právě ve Zmiozelu. Jsem jiná... Jsem jiná. Už nejsem ta blondýnka se šťastným úsměvem a nezkrotitelnou touhou po bouřlivém životě.
Byl to on, kdo mě změnil. Byl to on, kdo mi ublížil a já ho za to nenávidím. Nenávidím a miluju. Tak rozdílné pojmy a přitom jsou si tak blízké.Dělí je jen jeden krok.... Často se říká: Od nenávisti k lásce......Já jsem část toho pojmu, toho přirovnání...... Někdy se sama sebe ptám, proč za nim nejdu a jednoduše mu neřeknu, co k němu cítím....Párkrát jsem se odhodlala, ale pokaždé jsem ho našla s nějakou jinou holkou. Vždycky jsem potom utekla, schovala se v rohu a brečela.....Tajně...Jsem Zmiozel, takže city musím schovat dozadu.....Hluboko do svého srdce....Hluboko do mého nitra.. Ach jo!!....Proč jen nejsem v Nebelvíru? S Lily ? Jamesem? Remusem? A tím odporným a krásným Siriusem??
Blbec jeden!!! Nenávidím ho a zároveň miluju! Je tak jiný než všichni ostatní... Dokázal se postavit rodině, tradicím........všemu jen proto, aby si žil svůj život!!
,,Slečno? Slečno Brownová? Haló, tady Země!!" Zmateně jsem pohlédla na člověka, který přerušil proud mých myšlenek.,,Není Vám nic?"
,,Bolí mě hlava. Mohla bych si zajít na ošetřovnu?" poprosila jsem učitele lektvarů.
,,Jistě, běžte." Pokýval se zachmuřilým výrazem. Sebrala jsem všechny své věci, pousmála jsem se na Cisu a vypochodovala z učebny. Běžela jsem až nahoru před Komnatu Nejvyšší Potřeby. Třikrát jsem prošla kolem zdi a potichounku se protáhla malým otvorem dovnitř. Pokoj byl zařízen černou barvou. V krbu plápolal oheň a před nim postávalo pár křesílek. Svezla jsem se do jednoho z nich a slané slzy zkropily moji tvář.
,,Proč?" Vzlykla jsem. ,,Proč?" zakřičela jsem z plných plic.
Nebránila jsem slzám ....... jsem tu sama..... nikdo nezjistí, že Zmiozel brečel......Nikdo.....Nikdo už není ...... Není nikdo, kdo by měl zájem....Když se nepočítá Lucius......Další z těch arogantních blbců.....
Stejně jako Siriuse ho miluju a pořád nemám jasno, kterého víc. Sirius o mě nemá zájem.....Lucius ano......Siriuse miluju ..... jeho taky..... nevyznám se v sobě samé.....
Vytáhla jsem hůlku a skrz slzy jsem si ji prohlížela.....stačily by dvě slova.....jediné Avada Kedavra..... ukončilo by to moji bolest a smuteka....lásku...neopětovanou lásku......
Ale co Lily? James? Co máma?
,,Nebudeš jim chybět."ozvalo se mé druhé já.
,,Ale..."
,,Žádné ALE není!!" přemlouvalo mě dál.
Zhluboka jsem se nadechla. Slzy mi stále stékaly proudem po tváři. Musím, nikdo tady není a mě postačí dva slova na konec mého bídného života...
Proč ale umírat jen kvůli jednomu zářitku? Je jich ještě předemnou tolik, těch krásných i těch horších, ale všechno má svůj důvod...Narodila jsem se proto, abych něco dokázala. Ne!! Nezemřu, jednou se najde někdo, kdo mě dostane ven...ať už to bude kdokoliv a ať už to dokáže jakoliv, bude to ten, který udělá vše proto, abych byla s ním.
,,Ne!" křikla jsem do ticha. Setřela jsem si slzy a nadhodila masku Zmiozelu, která mi drží už 3 roky. Není lehké hrát tuhle hru.... pomalu mi začíná docházet, že se všichni budou chtít prosadit....už nejsem malá...chápu tyhle věci.
Protáhla jsem se dveřmi a zamířila na snídani. Celou noc jsem seděla v křesle a přemýšlela. Až doteď jsem byla v KNP a brečela, bez jídla, bez lidí, Jen sama se svým protivným ...
,,Kdes byla celou dobu?" vyhrkla Lucius, když jsem se posadila vedle Cisy.
,,Do toho ti nic není." odsekla jsem pravým Zmiozeláckým tónem.
Chvíli jsem jen tak seděla a pozorovala jablko na mém talíři, když se za mnou ozval hlas jedné z mých nejlepších kamarádek, která mi dokáže svým úsměvam zvednout náladu.
,,Ahoj Dan."
,,To se všichni rozhodli používat na mě mou osobní přezdívku? To je hotové spiknutí." naštvala jsem se naoko.
Její úsměv vážně dělal divy.
,,Tak fajn, odpuštěno!" kývla jsem nad Liliiným smutným pohledem.
,,Jak se máš?" zeptala se s upřímným úsměvem.
,,Jelikož mám vás a hlavně tebe mám se skvěle!"
,,Ó, jsem poctěna. Děkuji." poklonila se a rozesmály jsme se.
,,Luciusi? Ty se nechceš usmát?" Otočila jsem se na blonďáka, který se upřeně díval na dveře Velké síně. Stočila jsem pohled stejným směrem a střetla jsem se očima se Siriusem, který propaloval pohledem Luciusovu ruku omotanou kolem mých boků. Nechápavě jsem se usmála a rozloučila se s Lily. Lucius mezitím svou ruku stáhl k sobě a já se ocitla skoro na jeho klíně. Osilnivě jsem se usmála. Bohužel falešně. Sirius se mi pořád motal v hlavě.
,,Proč se tak divně díval?? Možná se mi to zdálo a on jen čekal na Lily...ano, tak to bude.
V Luciusovích očích se nebezpečně zalesklo. Naštěstí ho už znám, jinak bych skončila špatně....
Na vidilčku jsem nabodla nějakou zeleninu a strčila mu ji do pootevřené pusy kousíček u mojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LiZinKa LiZinKa | 14. ledna 2008 v 19:36 | Reagovat

hmm..zaujimave..som zvedvaa na dalsiu kapitolu:)

2 Ginny Potter Ginny Potter | E-mail | Web | 18. ledna 2008 v 18:31 | Reagovat

som zvedavá ako to bude pokracovať....rýchlo dalšiu...please :)))

3 jaja jaja | 19. ledna 2008 v 20:42 | Reagovat

super poviedka..paci sa mi..tesim sa na dalsiu kapitolu,tak nech tu pribudne skoro :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama