3.kapitola

26. ledna 2008 v 21:47 | Anusz |  Není všechno, jak se zdá
Už jste se dočkali. Přicházím s další kapitolkou ke své povídce. Myslím, že se mi docela povedla, ale posuďte sami. Další bude co nevidět (teda doufám). Jinak k Tesse se snážíme psát, co nejrychleji, ale nějak se nám to nedaří. Tak konec mých blbých keců a přeju pěkné čtení.
Vaše Anusz

"Lily Evansová je na tom vážně." promluvila lítostivým hlasem.
"A uzdraví se?" zeptala jsem se s nadějí.
"Ano, ale je možné,že bude ochrnutá. Utrpěla težký náraz do hlavy."
"Pane Bože." měla jsem v očích slzy. James byl na tom podobně.
"Nedá se nic dělat?" zeptal se Sirius, který se statečně držel.
"Je mi líto. Nemůžeme nic dělat ni jiného než čekat dokud se nebrobudí."
"To jen máme sedět na zadku a nic nedělat!" rozkřikl se Dvanácterák.
"Uklidni se." chytla jsem ho za ruku.
"Ty radši nic neříkej. Všechno je to tvoje vina!" zakřičel a mě už ruply nervy.
"Moje vina?!" To ty jsi ji od sebe odhodil tak prudce, že se bouchla do hlavy.!" šlo vidět, jak mu sklaplo.
"Měli bychom už jít, tady stejně nic nezmůžeme. Bude lepší si odpočinout a zítra hned ráno se tady zastavíme. Co říkáte?" navrhl T ichošlápek a tvářil se optimisticky.
"Já souhlasím se Siriusem. Tady stejně nic nezmžeme, abychom tydy seděli hladoví a nevyspalí. Dáme se dohromady a zítra příjdeme." odsouhlasil Remus. Celá čtveřice šla nejdříve na večeři. Nikomu pořádně nechutnalo. James se jenom nimral v jídle, bylo pro něj obtížné sníst sebemenší sousto, protože pří poyšlení, že je Lily zraněná jenom kvůli němu, se mu dělalo blbě.
"No tak Dvanácteráku. Přece nebudeš držet hladovku. Jsi velkej chlap, musíš něco sníst. Takhle z tebe vychrtlina a slaboch. Jako tady Mark." povzbuzoval ho Tichošlápek.
"No dovol! Já nejsem žádný slaboch ani vychrtlina." ohradila jsem se.
"No to je jedno." řekl omluvným hlasem a James se konečně uráčil něco sníst. Šoupavým krokem jsme se dobelhali ke společence. Řekli jsme příslušné heslo a všli dovnitř. Posadila jsem se do křesla u krbu. Dívala jsem se do praskajícího ohně a přemýšlela o Lily. Dělala mi starosti. Co když nebude moct chodit? To bych si neodpustila. Musela jsem si srovnat myšlenky v hlavě. A jako nejlepší nápad mi přišla procházka kolem jezera.Zvedla jsem se ze zahřátého křesla a vyšla ze společenky. Bloudila jsem tajemnou, tmavou chodbou. Hned, jak jsem vyšla z hradu mě uchvátilo nebe. Chvíli jsem pozorovala červánky. Pomalým krokem jsem si brázdila cestičku po čerstvě napadaném listí.Válmírný vítr. Nasávala jsem okolní vzduch. Zastravila jsem se u vysokého dubu. Opřela jsem se o něj. Zavřela jsem oči a neměla pojem o čase. Přemýšlela jsem, jestli jsem udělala správnou věc. Lily měla možná pravdu. Neměla bych takhle klukům lhát. No co, jednou se to stejně provalí. Neslyšela jsem kroky, které se potichu blížily. Někdo mi položil ruku na promrzlé rameno. Polekaně jsem sebou škubla.
"Promiň, že jsem tě vylekal." omlouval se.
"To nic Siriusi." usmála jsem se.
"Pojď už dovnitř. Nemá cenu se takhle mučit. Vždyť za to nemůžeš." poplácal mě po zádech.
"Ale ty to nechápeš. Všechno je to moje vina. Neměl jsem s ní nikam chodit. Potom by bylo všechno v pořádku." promluvila jsem s nehrannou lítostí v hlase. "To jsem ale nevěděl, že je James tak žárlivý."
"On už je takový. A pojď už dovnitř. Před chvílí už byla večerka. Jsi celý promrzlý." usmála jsem se. Měl pravdu, byla mi opravdu zima. Opatrně a potichu jsme kráčeli po liduprázdé, kamenné chodbě.
"Jestli nás Filch chytí, tak jsme někde." pošeptal mi do ucha. Opravdu bych nerada nějaký školní trest. Už tak mám dost zničenou náladu. Dnes byl zaručeně Den blbec.
Bez jakýchkoliv problémů jsme došli k pokojům. Vlezla jsem do sprchy a nechala na své promrzlé tělo dopadat horké kapky vody. Z koupelmny jsem namířila ke své ustlané posteli. Podívala jsem se na klidně oddechující postavy zpod peřiny. Zavřela jsem oči a usnula.
---------------------------
"Vstávej!" třásl se mnou. James stál u mé postele. Všimla jsem si, že všichni ostatní ještě spí.
"Co je?" protřela jsem si oči.
"Myslel jsem si, že bys chtěl jít se mnou na ošetřovnu. Ale jestli jsem tě vzbudil, tak promiň." řekl ironicky. Nejradši bych mu něco ošklivého odsekla, ale dělala jsem, že jsem si té ironie v hlase nevšimla.
"No jo, Vždyď už jdu." zívla jsem. Po ranní hygienějsme se oba vydali na ošetřovnu. Bylo ještě brzo, proto jsme nepotkali ani živáčka. Tiše jsme procházeli chodbou, která vedla na ošetřovnu. Tuhle chodbu nemám ráda, nahání mi strach. Zastavili jsme se před velkými ebenovými dveřmi. James je tiše otevřel. Všichni ještě spali nerušeným spánkem. Nechtěli nikoho vzbudit. A však jedna, která spala v posteli na konci ošetřovny se nedokázala probudit. Najednou se ozvalo prudké otevření dveří. Stála v nich madame Pomfreyová.
"Co tady děláte? Víte kolik je hodin?" okřikla nás tlumeným hlasem, aby nikoho nevzbudila.
"Vžyď jste říkala, že máme dnes ráno přijít." bránil se James. Madame Pomfreyová přivřela oči a asi přemýšlela.
"No, co s vámi mám dělat. Ale buďte zticha, ať nikoho nebzbudíte.
"Jak je na tom?" zeptali jsme se dojhlasně.
Už je to lepší." odpověděla milým hlasem. Oddychla jsem si. "Myslím, že se probere, co nevidět. Slečná Evansová je silná." Přistoupili jsme k její posteli a sledovali ji. Byla bledá, ale vypadala lépe než včera.
"Měli byste jít, až se stihnete nasnídat a jít na vyučování." měla pravdu. Bylo půl osmé. Vcházeli jsme do Velké síně, posadili se ke stlu k ostatním klukům naší "party".
"Kde jste byli? Probudíme se a vynikde!" vyčítal Tichošlápek.
"Tak sorry, ale nevěděl jsem, že jsi naše matka." odsekla jsem popuzeně.
"Nebuď drzej!" okřikl mě. Vyplázla jsem na něho jazyk. Asi mě neviděl, protože jak ho znám začal by to hned "řešit". Po snídani jsme vešli do sklepení. Čekali jsme před třídou než přijde profesor Křiklan. Už je tady. Otevřel dveře a hnal nás dovnitř. Sedla jsem si jako obvykle do první lavice. Lektvary mě bavily.
"Dobrý den.Dnes vyrobíte Slzný lektvar." začal profesor hodinu svým obvyklým proslovem." Jedna ruka se vymrštila vzhůru, patřila (ta ruka:-)) jedné studentce z Havraspáru. "Ano slečno?" vyzval ji.
"Pane profesore. Tenhle lektvar jsme už dělali minulý rok." otatní přikyvovali.
"Ano já vím slečno, ale tenhle lektvar se často objevuje při zkouškách OVCE. Tak nebude špatné si ho zopakovat nemyslíte?" usmál se svým širokým úsměvem, až se mi dělalo blbě. "Tak začněte. Tentokrát už postup musíte znát. Ale jestli se najde někdo, kdo tento lektvar ještě nezvládá, najdete ho v učebnici na straně 55." ukončil svůjnudný monolog. Zvedla jsem se z lavice a šla ke skříňce pro správné přísady do lektvaru. Všechny ty blbosti jsem našla na nejvyšší poličce. Bohužel jsem na ni nedosáhla.
"Siriusi!" zavolal jsem na něho.
"No?" pozvedl obočí.
"Pojď sem." řekla jsem s kukučem andílka. Opatrně se zvedl ze své školní židle a spěchal ke mně.
"Co potřebuješ?"
"Podívej se" ukázala jsem n ahorní poličku "jsou tam přísady, které potřebuju. Nepodáš mi je, já na ně nedosáhnu."
"Jo ták:" stačilo mu jen natáhnout ruku a mi je podával.
"Dík. Jsi zlatíčko." poděkovala jsem a on se ne mě nějak blbě koukal. Než jsem se nadála, měla jsem lektvar hotový a už byl skoro konec hodiny. Křiklan procházel všechny stoly a ke každému lektvaru se vyjadřoval. Potom došel ke mně.
"Pan Roberts. Jako vždy vynikající. Dnes jste mohl soupeřit jen s panem Snapem. Drahoušek slečna Evansová je na ošetřovně. Tak nydaná na lektvary, musím na ni neustále myslet. No už jděte. Máte přestávku." ukončil profesor hodinu.
------------------------
Byl večer. Vraceli jsme se z večeře.
"Kluci, kluci! Počkejte!" volal někdo za nimi. Otočili se a viděli malého kluka, asi tak druháka.. Tázavě jsme se podívali.
"Posílá mě madame Pomfreyová. Lily Evansová se probudila a chce vás vidět." oznamoval zprávu, na kterou všichni čekali. Bez jakýchkoliv dalších slov se rozběhli smerem k ošetřovně. Asi tak metr před dveřmi jsme zastavili tak prudce, že jse narazili do dveří(no jo, dlouhá brzdná dráha:-)). Ozval se tupý náraz a najednou jsme leželi na vyražených dveřích.
"Au." ozvalo se čtyřhlasně (Petr s námi nebyl, protože zase někam zmizel). Postavili jsme se a napřímili. Před námi ležela usmívající Lily v celíé své kráse.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aislin (Bariska) Aislin (Bariska) | Web | 26. ledna 2008 v 22:10 | Reagovat

Suprový jako vždycky! Doufám že bude chodit!!! Jinak víš co se ti stane:D Jestli en tak si to ani nepřej vědět!

Těším se na pokračování, které doufám bude napsané hóóóóóódně rychle!

2 Leenikk Leenikk | 26. ledna 2008 v 22:20 | Reagovat

Hej super.A taky dík za ty odkazy, i když jsem ještě nezačala.Protože jak začnu tak nejspis nepřestanu.Jo jinka ja vím, že to musí být děs to opisovat,ale sem tam vám vynechává mezerník.Ale jinak uplně bomba!!!!!

3 KiVi KiVi | Web | 26. ledna 2008 v 23:27 | Reagovat

juchůůů je to super!!! doufám že další kapča bude dřív než tahle:))) Jinak se mi kapča moc líbila a hrozně mě zajímá co budou kluci dělat až se dozvěděj že s nima na pokoji byla holka xD a nejdrsnější bylo jak mu řekla zlatíčko...abych řekla na kluka dost netipický xD

4 Jasane Jasane | E-mail | Web | 27. ledna 2008 v 10:19 | Reagovat

Ahoj!

Také ještě nestíhám číst tvé povídky, ale chci říct, že se moc ráda spřátelím!!!:)

5 LiZinKa LiZinKa | 27. ledna 2008 v 11:40 | Reagovat

super.....len tak dalej..zatial dobre....hmmm a nebolo by zle..keby nakoniec mala nieco so siriusom....

6 Janicza Janicza | Web | 27. ledna 2008 v 20:38 | Reagovat

pěknéé! (jak jinak) Mc se mi to líbilo...

7 Treia Treia | Web | 27. ledna 2008 v 20:54 | Reagovat

Skvělí.. Těším se na další..:)

8 Jasane Jasane | E-mail | Web | 27. ledna 2008 v 21:23 | Reagovat

Uf...konečně jsem dočetla všechny povídky....a musím říct, že je to nádhera!!! A tahle kapitola se ti moc povedla!!!:)

9 Marťa Marťa | Web | 28. ledna 2008 v 11:27 | Reagovat

Moc pěkkná kapča. Už se těším na další..

10 Quistynka Quistynka | 3. února 2008 v 22:13 | Reagovat

Ty jo, to skončilo zajímavě!! snad bude v pořádku!! Skvělá kapitola x)

11 ajvi ajvi | E-mail | Web | 7. února 2008 v 10:15 | Reagovat

tééda, to su ráda, že zas vidím originální povídku...fakt pěkný, zajímavý téma, to jsem ještě nikde nečetla...ale je to fajn:))fakt krásnýý, moooooc prosííím o dalšíí...:)))

12 KiVi KiVi | Web | 7. února 2008 v 18:57 | Reagovat

ježiš přidej prosím další nebo umřu! prosííím udělej to pro mě :)))

13 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 19. února 2008 v 13:47 | Reagovat

Suprová kapča...dostala jsem záchvat smíchu....úplně si dokážu představit Siriuse a ten jeho nechápající obličej, když mu nějaký kluk řekne že je zlatíčko....fakt jsem se válela smíchy...:D:D:D:D..jo a taky jsem ráda že je Lily zase vpohodě...:-)

14 Jenny Jenny | Web | 20. února 2008 v 14:56 | Reagovat

Nádhera!! Joo Lily se probrala=D A to s tím zlatíčkem bylo dost dobrý=D Jdu na další kapitolu

15 MarryT MarryT | Web | 11. března 2008 v 11:37 | Reagovat

Super!!! Hmm co jim Lilly asi bude chtít ;-) doufám že neochrne ;-)

16 leane leane | 24. května 2009 v 19:51 | Reagovat

zajimava povidka,i kapitola,ale rekla bych,ze by bylo docela fajn si opravit v casti,kdy maji lektvary to: "Ano já vím slečno, ale tenhle lektvar se často objevuje..." na: "Ano, já vím, pane..." nebo něco takového,on přeci neví,že je to holka,ne? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama