1.kapitola

16. ledna 2008 v 19:01 | Anusz |  Není všechno, jak se zdá
Jak jsem slíbila, tak to plním. Máte tady první kapitolu k Není všechno, jak se zdá. No nejsem šikulka?? Konec keců, tady ji máte.

1.kapitola
Došla jsem mezi přepážku 9 a 10. Nervně jsem přešlapovala. "přeci nejsem srab, to zvládnu. Říkala jsem si v duchu. Rozběhla jsem a přeletěla (obrazně řečeno J)ji skrz. Rozhlédla jsem se kolem a přímo přede mnou stál velký červený vlak. A na něm byl nápis Bradavický expres. Jako nejlepší nápad mi přišlo najít si volné kupé, než budou všechna obsazená. Se svým těžkým kufrem jsem se protlačovala davem.Když jsem se konečně vyškrábala do vlaku, celá udýchaná a spocená jsem vyšla dopředu. Upravila jsem si paruku, protože se začínala posouvat na levou stranu. Došla jsem až nakonec vlaku a otevřela dvířka kupé. Nikdo v něm nebyl. Sedla jsem si a vtáhla učebnici Lektvarů, abych se zabavila. Ze zajímavého čtení mě vyrušilo hlasité otevření dveří. Přede mnou stáli čtyři chlapci. Když si mě všimli, tak ztichli. Až ten blonďatý promluvil.
"Ahoj, já jsem Rmus Lupin. Tohle je James Potter" ukázal na rozcuchaného brýlatého mladíka, který měl veselý kukuč "tohle je Sirius Blafl a tamhle to je Petr Petigrew." Prohlédla jsem si je všechny.
"Ahoj." Řekla jsem svým normálním dívčím hlasem. Odkašlala jsem si. "Ahoj, já jsem Mark Roberts, jsem tu nový."
"Aha a můžeme si přisednout?" zeptal se váhavě Remus.
"Ale jasně." Odpověděla jsem.
"A odud jsi a proč jsi tady?" zeptal se mě Sírius. Byl hezký, to jsem musela uznat. Prozařovala z něj elegance. Asi na něho holky musely letět a on toho zřejmě využíval.
"Chodil jsem do školy v Kravalu, ale matka měla názor, že to není škola pro mě." Řekla jsem popravdě a pokřčila jsem rameny.
"Aha, do které koleje bys chtěl jít?" zeptal se nedočkavě James.
"Četl jsem o všech, ale nejvíce se zamlouvaly Havraspár a Nebelvír."
"Tak to je dobře, že máš takové názory." Pochválil mě Sírius. "kdybys ses dostal do Zmijozelu" výhružně se na mě podíval "to bys u nás skončil že kluci?" ostatní jenom přikyvovali.
"Nebojte se, nejsem typ člověka, který by patřil do Zmijozelu. Celou cestu mi povídali, jací jsou ve škole čísla. Že mají každou chvíli nějaký školní trest.
"A víš co, Sírius je strašném děvkař že Tichošlápku?" uškíbl se pobaveně James.
"Já za to nemůžu, že jsem tak přitažlivý, tak proč toho nevyužít ne?" bránil se.
"Už si měl v posteli snad každou." Zamyslel se remus.
"Až na Evansovou asi jo." Prohlásil.
"To bych tě zabil Tichošlápku. Evansová je moje." Řekl James a vážnou tváří.
"No vždyť jo, já vím, nejsem sebevrah."
"A kdo je Evansová?" zapojila jsem se do rozhovoru.
"To je Jamesova tajná láska." Řekl tajemně Sírius a rozesmál se a ostatní se k němu přidali.
"Jo jasně tajná. To tvoje. Hej Evansová, půjdeš se mnou na rande?" tohle vyvolalo další salvu smíchu. Teď jsem se smála i já. Tak v této škole bude ještě sranda. Vlak už přibrzďoval. Všla jsem z kupé a tahal jsem svůj těžký kufr.
"Sakra." Zaklela jsem, protože se mi kufr zasekl mezo dveřmi. Pokoušela jsem se ho vytáhnout a však marně. "To nejde."
"Ukaž, pomůžu ti s tím." Nabídl se Sírius a jedním zatáhnutím ho vyprostil. Připadala jsem si strašně trapně. "Ty jsi fakt slabota." Zasmál se.
"Zato, že ty jseš silák. Odfrkla jsem si.
"No určitě silnější než ty." To je snad jasné, že je silnější. Došli jsme ke kočárům, ale tam už postávaly čtyři dívky.
"Nazdar Evansová, víš, že jsi zkrásněla za prázdniny? Zeptal se laškovně James. Já jsem jen zakroutila hlavou. Tak to se teda nedivím, že ho nechce. Chová se jak pako.
"Odpal! To mě nenecháš ani chvíli na pokoji? Pořád mě jenom musíš otravovat. Tak si dej odchod." Zavřeštěla ne něj Lily.
"To je náš kočár!" ozval se Black.
"Máš ho podepsaný? Nemáš. Tak se kliď" probodla ho zlostným pohledem Lily. Její kanársky se raději do toho nepletli.
"Kluci, najdeme se jiný kočár, pojďte." Tahala jsem Siriuse za rukáv. Ale ten se nehodlal jen tak vzdát. Odstrčil mě a já jsem spadla na zem. Přímo do louže. Šplíchlo to a všechny kolem mě to postříkalo.
"nemusíš tady používat svou hrubou sílu Blacku!" okřikla ho Lily a běžela mi pomoct se zvednout. Přišla ke mně podala mi ruku. Já jsem ji přijala. Všichni se smáli, ale mě to vůbec směšné nepřipadalo.
"Fakt díky!" řekla jsem na Blacka s ironií v hlase.
"Díky. Já jsem Mark Robetrs." Poděkovala a představila jsem se.
"Lily Evansová." Mile se na mě usmála a podala mi ruku. Vděčně jsem jo přijala a úsměv jsem ji oplatila.
"Jsme Džentlmeni, tak si půjdeme najít svůj kočár." Povolil Tichošlápek.
"Ty a džentlmen, dovol. Abych se zasmála." Zasmála se Lily. Kluci se tvářili uraženě.
"No až na tebe Reme." Doplnila se a Remus se začervenal.
"Tak pojďme." Pobídla jsem je. Našli jsme si volný kočár a já děkovala bohu, že jsem nemusela jí s malými prvňáčkami. To by byl trapas. Všichni by se na mě dívali. Kočár sebou kodrcal. Zastavili a my jsme vylezli. Ohromilo mě okolí i samotný hrad. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Obrovský černý hrad se rozprostíral přede mnou.
"To je nádhera. Nic krásnějšího jsem ještě neviděl." Nemohla jsem se odtrhnout od hradu a krajiny kolem. Jezero se třpytilo a nad ním měsíc téměř v úplňku.
"Jo to je." Přitakal James. Remus se tvářil popuzeně. A Sirius ho poplacával po zádech a něco mu potichu říkal.
Vešli jsme do velké síně. Po stranách byly čtyři velké stoly a vepředu jeden asi učitelský. Kluci se posadili na volná místa ke svému stolu a já jsem čekala na profesorku McGonagalovou. Už vidím malé prvňáčky, která vedla vysoká, stará žena a vvážným výrazem.
"Pan Roberts?" zeptala se mě profesorka McGonagalová a za ní ti malí kulili svoje očka.
"Ano?ů zakoktala jsem.
"Pojďte prosím se mnou, profesor Brumbál vás očekává ve své pracovně." Prohlásila.
"Ano jistě." Odcházela jsem, ale profesorka ,mě zastavila.
"Ani nevíte, kde to je."
"Aha, promiňte, nedošlo mi to." Omluvila jsem se.
"Takže. Jděte po schodech nahoru, doleva a potom doprava, Heslo je Dýňové paštičky."
"Ano paní profesorko." Odešla jsem a řídila jsem se pokyny profesorky. Došla jsem ke chrliči.
"Dýňové paštičky." Chrlič ustoupil a přede mnou se objevili schody. Vyšla jsem nahoru a zaklepala na velké dřevěné dveře.
"Dále." Ozvalo se tlumené slovo zpoza nich. Vešla jsem dovnitř.
"Slečno Robertsová, posaďte se. Pobídl mě vlídně. Přišla jsem k židli, ale zarazila jsem se. Dívala jsem se na něj vyděšeným pohledem.
"Jak jste mi to řekl?" řekla jsem vyděšeně.
"Vím o tom a budu to tolerovat. Myslím, že je to pro vás velmi důležité, i když k tomu nemáte vůbec žádný důvod. Nastoupíte s ostatními žáky do 7. ročníku. Teď jděte do Velké síně na zařazování." Mile se usmál.
"Ale ještě něco. Nikdo se to nesmí dozvědět. Byly by z toho problémy na ministerstvu. Vězte, že není obvyklé měnit pohlaví našich studentů. A teď už jděte."
"Ano pane profesore a děkuji." Rozloučila jsem se a odešla zpět do velké síně. Procházela jsem se kamenitou chodbou. "Bude to tady lepší než v Kravalu." Pomyslela jsem si. Panovalo tady hluboké ticho. Užívala jsem si ho. Podívala jsem se na hodinky a zděsila jsem se. "Sakra. Nestihnu zařazování." Rozběhla jsem se dolů po schodech. Doufala jsem, že jsem nezabloudila. Rozhlédla jsem se po okolí. "Tady to neznám. Určitě jsem musela zabloudit." Vyplašeně jsem se otočila a mířila zpět. Doběhla jsem na konec chodby a uslyšela jsem kroky. "Moje záchrany." Zajásala jsem. Běžela jsem za zvukem. Spatřila jsem starého, škaredého muže.
"Promiňte. Zabloudil jsem. Nemohl byste mi ukázat cestu do velké síně?" čekal jsem, že mi vlídně odpoví, ale akorát na mě začal řvát.
"Ty spratku. Co tady děláš? Máš už bát dávno na hostině!"
"Co na mě křičíte! Já za to nemůžu. Byl jsem za Brumbálem. Jsem tu nový. Ospravedlňovala jsem se.
"Pojď za mnou." Zavrčel. Táhl mě chodbou a už jsem to poznávala. "teď jsi rovně."
"Děkuji." Stihla jsem to. McGonagalová předčítala seznam studentů.Zařadila jsem se k nim. Přečetla ještě pár jmen a už jsem přišla na řadu já.
"Markus Roberts." Rozléhalo se přes celou Velkou síň. Poslušně jsem vyšla po schůdcích a sedla jsem si na malou, rozvrznou stoličku.
"Ó Alexandra." Ozvalo se mi v hlavě. "Tak kam s tebou. Tvoji rodiče ani nikdo z tvé rodiny zde nestudoval. No, Mrzimor pro tebe není. Chytrá jsi, to se musí uznat, ale na Havraspár se nehodíš. Jisté předpoklady pro Zmijozel máš."
"Ne prosím, Zmijozel ne!" zaprosila jsem.
"Nech to na mě. A´je to tedy………" klobouk prohlásil nahlas jedno slovo. Slovo, které ovlivní celý rok v Bradavicích.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bariska Bariska | 16. ledna 2008 v 19:11 | Reagovat

dobryy ! A pak kdo nechává useknuté konce že ???? :D dalsi kapcu jsem zvedava jak opice :D

2 ada ada | 16. ledna 2008 v 20:30 | Reagovat

Nechápu že všichni to tak umíte nepínat.To je strašné.Jinak skvělá kapitola.

3 Denča Denča | Web | 16. ledna 2008 v 21:33 | Reagovat

Skvělé anetko! Ten konec je výborný! Seš jednoduše šikulka!

4 KiVi KiVi | Web | 17. ledna 2008 v 14:21 | Reagovat

grrrr.......tenhle konec si s tbou ještě vyřídim....jinak je to super i když je tam pár překlepů ale to vůbec navedí:)))

5 LiZinKa LiZinKa | 17. ledna 2008 v 15:23 | Reagovat

no tak to je teda....ked tam bude ze slizolin..teda zmizolej tak ma asi trafi"!

6 Jenny Jenny | Web | 18. ledna 2008 v 8:58 | Reagovat

Wow, to bylo fakt hustý!! Musím přiznat, že máš opravdu moc dopbrej nápad...a jsem zvědavá, jak ho rozvineš, zatím se mi to moc líbí...takže, další co nejdřív, pls=)

7 Danula Danula | E-mail | Web | 18. ledna 2008 v 16:38 | Reagovat

téda vypadá to slibně, takže honem s další kapitolkou ať víme kam se dostane:)

8 Janicza Janicza | Web | 19. ledna 2008 v 16:53 | Reagovat

Hahahah.... přiznávám, chytala jsem u toho záchvaty smíchu! Fakt dobrý!!!!! Určitým způsobem mi to připomínám Shakespearovu hru Večer tří králový, teda spí š jenom tou podstatou o "výměně pohlaví"! Ale líbilo se mi to, ráda si přečtu další kapitoly.

A ráda spřátelím!

9 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 19. února 2008 v 13:29 | Reagovat

no fakt dobrý.....obdivuju ji že se zatím nijak nepodřekla...s tím bych měla problém....jsem zvědavá do jaké koleje ji zařadili...ikdyž mám jisté podezření, ale tak uvidím...:-)jsem napnutá jak kšandy.....:-)

10 Kulitko Kulitko | 4. března 2008 v 20:14 | Reagovat

Vypada to fakt dobře. Tak jdu číst dál.

11 MarryT MarryT | Web | 11. března 2008 v 11:20 | Reagovat

Super kapča, jen chci říct že nejspíš sis toho nevšimla, nebo ses jen přepsala ale ta škola se jmenuje Kruval a ne Kraval... Jinak super kapča jdu na další a tak napínavý konec ;-)

12 P@paja P@paja | Web | 30. března 2008 v 14:57 | Reagovat

Čus, je to celkem dobrý, jen tam máš několik překlepů a to ti trochu ničí celkový vzhled kapitolky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama