4.kapitola - Věci, které se neprominou nikdy!

27. prosince 2007 v 16:03 | Denča
Myslím, že po 3. kapitole by to chtělo nějakou klidnou kapitolku! Jenže nedám! Nevím přesně, co k ní říct ...Snad jen : Bavte se a pište komenty!
Díky
Vaše Denča

4.kapitola - Věci, které se neprominou nikdy!
Do obličeje mě udeřil paprsek světla, který prošel poodtáhnutým závěsem.
,,Ciso?" řekla jsem do ticha.
,,No?" zvedla Cisa hlavu z polštáře.
,,Zdálo se mi to nebo jsem včera málem zabila Blacka?"
,,Bohužel se ti to nezdálo!" povzdechla si.
,,Kruci! Ví to moc lidí?"
,,Ani ne, jen ti, kdo stáli pod stromem."
,,A profesoři?"
,,Ne, ale Black s tebou chce mluvit.Já bych řekla, že to jen tak nenechá. Včera to bylo nějaké pomatené. Dokonce sem té mudlovské šmejdce řekla ,,Díky." stežovala si.
,,Chápeš to, hned první den si udělám takovej bordel!"
,,No ber to z té lepší stránky....." Začala, ale já jsem ji skočila do řeči :
,,Jaká lepší stránka? Tohle nemá lepší stránku."
,,Můžeš mě poslouchat?" hodila po mě nepříjemným pohledem.
,,Fajn." hlesla jsem nakonec.
,,Lepší stránka toho tvého úletu je, že Lucius nevěděl poprvé v životě, co říct, koukal na tebe jak na toho nejlepšího Smrtijeda!"
,,To je ta lepší stránka?" povytáhla jsem obočí.
,,To je teď už jedno." protáhla se Narcisa a pohledem zavadila o budík. ,,Za 10 minut máš být v učebně lektvarů." prohodila lhostejně.
,,Skvělé, prostě skvělé." šourala jsem se z postele. V rychlosti na sebe hodila rifle a červené tričko s hlubokým výstřihem.
,,Tak
uděláš dojem." mrkla na mě Cisa.
,,Fakt? Proč?"zeptala jsem se hloupě.
,,Black je děvkař."
,,Aha." kývla jsem a místo krásného trička s hlubokým výetřihem jsem na sebe natáhla modrý vytahaný rolák.
,,To ho nepotěší." usmála se na mě a já zmizela z dívčích ložnic do ZSM, kde netrpělivě postával Lucius.
,,Kam jdeš?" vyhrkl.
,,Co se staráš?" pousmála jsem se mile a surově ho kopla do holeně. Hrdě jsem vyšla ze společenské místnosti .
Lucius mě stejně po několika krocích dostihl.
,,Nemám jít s tebou?"
,,Ne, nejsem ty!" odsekla jsem a nechala ho stát uprostřed chodby do učebny lektvarů.
Prudce jsem vyrazila dveře učebny. Něčí ruka mě uchopila za zápěstí a přitáhla si mě k sobě.
,,Blacku, ty ........" než jsem stačila začít mu nadávat do uchyláků, políbil mě.
,,Co si kruci myslíš, že děláš?"
,,Co si dovoluješ pokoušet se mě zabít?" ječel na mě s rukou přiloženou na tváři, kde mu zůstala na památku otisknuta moje ruka.
,,Co si dovoluješ vykládat o mě a mojí mámě takový debilní lži?"
,,Vždyť to nejsou lži!" bránil se hodně hlasitě.
,,Jsou!"
,,Nejsou!"
,,Jsou!"
,,Nejsou a ty to moc dobře víš."křikl a mě do očí vyhrkly slzy, které jsem zamaskovala hlasitým smíchem.
,,Já nic takového nevím! Moje máma je hezká......"
,,Děvka." doplnil mě.
Zase to přehnal chlapeček! Snažila jsem se nahmatat hůlku, ale marně. Hodila jsem hnusným pohledem po Blackovi, který držel mou hůlku.
,,Vrať mi mou hůlku!" zaječela jsem na ten jeho spokojený ksicht.
,,Slyšíš? Vrať Daniell její hůlku!" ozvalo se odedveří. Otočila jsem se a pohlédla do nasupené tváře Luciuse.
,,Co ty tady děláš?" vyjela jsem na něj.
,,Ty si myslíš, že budu poslouchat takovou holku jako si ty?" zadíval se mi Lucius hluboko do očí.
,,Petrificus totalus." křikl Sirius a Lucius se odporoučel k zemi.
,,Co to kruci děláš?" otočila jsem se na Siriuse, který byl ZASE kousíček od mých rtů.
,,Chci tě políbit." odpověděl lhostejně a překonal ten poslední kousek, co dělil naše rty.
Měla jsem co dělat, abych mu jeho polibky neoplácela, ale nakonec jsem to nezvládla.
Oplácela jsem mu polibky a on je postupně začal naše polibky prohlubovat.
Zmateně jsem ho odstrčila.
,,Tohle nedělej!"zaječela jsem.
,,A proč ne?"zeptal se mile.
,,Nelíbí se mi to." řekla jsem, a abych své rozhodnutí ještě více potvrdila, kývla jsem hlavou.
,,Líbilo."
,,Ne!"
,,Jo!"
,,Ne!"
,,Jo!",,Ne! a proč si mě tu dotáhl?" změnila jsem téma dřive, než bych řekla, že se mi to líbilo.
,,Chtěl......chci se ti omluvit za ten včerejšek." Teď jsem zase já zírala na něj s otevřenou pusou.
,,Neměla bych být já ten, kdo se omluví?" šeptla jsem.
,,No já mám taky své chyby a rozhodně jsem to včera přepísk."usmál se omluvně .
Pod jeho pohledem i úsměvem se mi podlamovala kolena, ale já jsem přeci Zmiozelák tak nemůžu dát něco znát ne? Stejně je divné, že jsem skončila ve Zmiozelu.Kdo ví, na co zrovna klobouk myslel když mě zařazoval.
Já momentálně visela na Siriusovi pohledem.,, Musím vypadat jako cvok." pomyslela jsem si a zatřásla hlavou, abych vyhnala všechny myšlenky na ten jeho andělský úsměv a oči a tělo....Kruci už zase pomalu slintám . Co s tebou je Dan? Dan moje soukromá přezdívka. Dan Zmiozelská - ježiši to zní divně." Tohle všechno se mi honilo hlavou . ,,Jak to může ten můj malej mozek stíhat?"už zase myslím na blbosti a ne na jeho úsměv .....Kruci, Kruci, Kruci! na co sakra myslím?
,,Na Siriuse Blacka, na ten jeho úsměv........."začalo mi vyjmenovávat mé druhé já.
,,Ne!" vykřikla jsem nahlas. Sirius na mě zmateně pohlédl.
,,Promiň to nebylo na tebe.." usmála jsem se, ale úsměv mi zmrzl na rtech když se znovu přiblížil. ,,Ví vůbec co je to osobní hranice? Myslím, že takhle to říkala učitelka občanky . Nebo ne?
,,Tak hmm... proč se mi omlouváš ? Já to nechápu. Vždycky ten tvůj borecký úsměv a teď se omlouváš? A navíc, já ti nedokážu odpustit, stejně jako po tobě nechci, abys ty odpouštěl mě." ,,To jsem zase kecla blobost- Borecký. Kdyby se na mě nedíval asi bych se začla smát. Navíc už zase nasadil svůj ,,borecký" úsměv.
,,No já ještě něco sem ti chtěl říct." ozval se a mě asi ještě 10 minut trvalo než jsem si uvědomila, co řekl.
,,No mluv."vysoukala jsem ze sebe.
,,Já jsem ti včerejšek prominul, ale nechci, abys patřila k Malfoyovi ." řekl s pohledem upřeným do mých kočičích očí.
Pod námi se snažilo něco na sebe upotat pozornost. Sklopila jsem oči a stejně jako Sirius jsem se rozesmála.
,,Takže? "
,,Takže nevím."
,,Takže budem se chovat neutrálně?"zeptal se možná trošku zklamaně.
,,Bude to tak určitě lepší. Ještě nejaké přání, pane."usmála jsem se .
,,Jo!"
,,Jestli tě to uklidní, už teď lituju svou otázku."
,,Nemáš proč. Chci jen polibek."
,,Siriusi." koukla jsem na něj. ,,Tohle ne.Neutrál bude lepší."
,,Fajn Dan."
,,Takhle mi neříkej." zhrozila jsem se.
,,Proč ne?"
,,To, to je má osobní přezdívka." přiznala jsem se.
,,Osobní přezdívka? Co to je?"
,,No tak si říkám jen já.Teda jako když se chci v hlavě zbavit myšlenek." soukala jsem ze sebe.
,,Aha." kývl hlavou .
Skoro už za sebou zavíral dveře když jsem ne něj křikla: ,,Siriusi?"
,,Ano?" objevila se jeho hlava s nádherným úsměvem ve dveřích.
,,Proč si mi včera nadával a dneska líbal?" vypálila jsem na něj.
,,Třeba nechci, abys pro mě byla hrozbou." pronesl vědecky.
,,Já a hrozba?" zavolala jsem, bohužel už jen na zavřené dřevěné dveře.
,,Finito incantatem." zahuhňala jsem a namířila hůlkou, kterou nechal Sirius položenou na přední lavici, na Luciuse.
,,Konečně ." mrmlal Lucius když se zvedal ze země.
,,Jdeme!" zavelela jsem.
* * *
Ještě ten den jsem začala se svou novou změnou. Nechtěla jsem dopustit další nějaké nemístné poznámky na mě a mou rodinu. Schovala jsem se za masku, kterou běžně nosívají také Lucius, Bella, Narcisa a ostatní ze Zmiozelu. Díky té masce a ochraným křídlům, pod která mě většinou schovával Lucius jsem si získala respekt Zmiozelských.
Seznámila jsem se ještě blíže s Lily a díky tomu taky s Jamesem Potterem.
Často jsem sama bloudila po pozemcích a myšlenky nechala kolovat hlavou. Myšlenky a vzpomínky...to bylo to, co jsem teď tak moc vnímala.
Škola mi šla kupodivu dobře a o mém zážitku pod stromem, kde jsem hodně sedávala, se nedozvěděl nikdo z profesorů a ani ostatní studenti. Jediní, kdo byl při mém ,,Zkratu" byli Poberti, Lily, Severus, Lucius, Narcisa a Bella . S těmi všemi jsme se já a Sirius domluvili, že si to necháme jako kolejní tajemství, jak jsme to nazvaly.
Taky má dohoda ze Siriusem se naplnila - on si nevšímal mě a já jeho. Teda až na jednu schůzku, kde jsme se domlouvali o naše tajemství. Nikdo mě nedokázal ,z masky krutosti , dostat ven . I když já pořád doufala, že se najde někdo, kdo mě z toho dostane.
Ale ani já jsem nevěděla, jak brzo to přijde. Očekávala jsem 5-6 let, ale takhle brzy ne. ( jak brzy se dozvíte v další kapitole.=))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klaudia klaudia | Web | 27. prosince 2007 v 16:13 | Reagovat

hezu blog

2 Ewilan Ewilan | Web | 27. prosince 2007 v 18:45 | Reagovat

moc zajimava kapitolka:-))krasne napsany...a ta hadka byla skvela..kazdopadne si moc rada prectu celou povidku;-))

3 Elisabeth Elisabeth | E-mail | Web | 27. prosince 2007 v 22:05 | Reagovat

Tak fajn...ráda se spřátelím :-)

4 Denča Denča | 28. prosince 2007 v 10:44 | Reagovat

Děkuju Elisabeth! a tobě Ewilan taky děkuju ! =)

5 pantherka pantherka | Web | 29. prosince 2007 v 12:32 | Reagovat

je to moc hezký!

Tahle tvoje povídka mě fakt zaujala!!!

No nic, těším se na další, jak se to vyvine! Máš talent, takže rozhodně piš dál :D

6 Paige Paige | Web | 29. prosince 2007 v 15:52 | Reagovat

Slíbila jsem ti komentář, tak tady ho máš:

Podobnou povídku už jsem četla, nicméně píšeš barvitě a poutavě, takže si myslím, že by tahle povídka mohla ostatní zaujmout. Sice se mi tam nezdá ten polibek, ale to už jsem ti psala a jinak žádné výhrady nemám. Myslím, že jediné, co potřebuješ, je trochu se "rozepsat" získat nějaké zkušenosti ohledně psaní a můze z tebe být opravdu dobrá autorka fanfiction, chce to jen trochu cviku:)))

Jinak ten design už se chystá:)))

7 Denča Denča | Web | 29. prosince 2007 v 17:07 | Reagovat

Moc vám děkuju a ty Paige navyskakuj ty trolle pardon trotle!

8 Ginny Potter Ginny Potter | E-mail | Web | 31. prosince 2007 v 18:34 | Reagovat

Skvelé kedy sem pridáš dalšiu kapču??

9 Denča Denča | Web | 31. prosince 2007 v 19:06 | Reagovat

Ginny Potter: ještě nevím pokusím se co nejdříve!!

10 MarryT MarryT | Web | 14. ledna 2008 v 12:13 | Reagovat

No tak na to se těším na další kapču, hlavně na to kdo ji z toho dostane. Jinak tohle byla taky super kapča

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama